Římskokatolická farnost Odry

Putování ke studánkám – Odry 2025

Papež František ve své bule „Naděje neklame“ vyhlašující jubilejní rok píše: „Není náhodou, že zásadním prvkem každého Svatého roku je pouť. Pro toho, kdo hledá smysl života, je charakteristické, že se vydává na cestu.“ (čl.5) Máme v Odrách již několik let tradici putovat v postní době na různá místa v okolí. Objevovali jsme kříže na polích i u cest a také příběhy s nimi spojené, navštěvovali jsme také památné stromy, jako symboly Ježíšova nástroje umučení a zároveň růstu toho dobrého v nás.

V tomto roce jubilea si chce povšimnout studánek, rozsetých v přírodě velmi štědře kolem cest a pěšinek. Lepší by bylo říci, že to jsou cesty, které vedou k nim a záměrně kolem nich. Jubilejní rok nás jako cesta má přivádět k naději. Není lepšího symbolu než právě studánky, které v době sucha dávaly naději na přežití lidem zvířatům i květeně. Pro nás, putující postní dobou, budou znamením křestního pramene, do kterého jsme byli ponořeni a ze kterého jako Boží děti svou naději čerpáme. Vždyť postní doba nás má připravit na obnovu křestních slibů, kterou konáme na prahu Velikonoc o Velké noci Vzkříšení. Vést nás k tomu budou myšlenky z knihy „Síla křtu v životě“ P. Josefa Prokeše i citáty z výše zmíněné buly Spes non confundit. Doplnění vět tohoto dokumentu v poutnické knížce najdete jako vždy v tubusu ukrytého u studánky.

Vše je připraveno s velkou pečlivostí, s nadějí že to přinese užitek i s očekáváním radosti při společných setkáních na skutečně půvabných místech. Předposlední z nich, tzv. Včelí studánku pod Veselím, která je zatím jen maličkým jezírkem, plánujeme upravit a o 5. neděli postní požehnat, aby za námi zůstali nějaké to dobré dílo. Třeba pro ty, kteří budou hledat někdy naději, tak jako my.

A ještě něco. Děti bude provázet jubilejní poutnice Luce, která byla navržena podle japonské estetiky mangy jako maskot Vatikánského pavilonu na výstavě Expo 2025 v japonské Osace. V blízkosti studánky najdou děti její obrázek. Na zadní straně uvidí slovo, které doplní do rámečku k příslušné neděli.Nedaleko studánky najdete tubus s doplněním citátu do poutnické knížky. A to vždy od nedělního rána do poloviny týdne, tedy do středy večer. Nezapomeňte také odhalit, jaký detail ze zadní strany poutnického knížky odpovídá studánce.

4. Veselá studánka

Na čtvrtém místě našeho postního putování se nachází studánka s názvem Veselá. Jistě proto, že se vyvěrá u cesty, která vede k obci Veselí. Její pramen byl využíván již od středověku při senosečích, k napojení dobytka a na přelomu 19. a 20 století sloužila horníkům v blízkém břidlicovém dole.

Biblický text: Jan 4, 5-42

V postní době (v liturgickém cyklu A) zaznívá evangelium o setkání Ježíše se samařskou ženou u Jakubovy studny. Poté, co tato žena pochopí, kdo Ježíš je Mesiáš, nechává na místě džbán a běží to oznámit do vesnice. Džbán, která si přinesla, nechává ležet na místě.  Tento opuštěný džbán, může symbolizovat všechno, do čeho ona žena dříve kladla své naděje, od čeho jsme i my očekávali naplnění své žízně a pozemských tužeb a co při setkání s Ježíšem už ztratilo smysl. Našli jsme mnohem více, křestní pramen, který tryská do života věčného. Mám už něco lepšího, to staré odkládám.

Okolí studánky naši skauti očistili od napadaných větví a připravili si v obvyklém čase od 14:00 do 15:30 aktivity pro děti i s odměnou.Auto můžete zaparkovat u tzv. Jahnova (Janova) kamene. Jedná se o pomník německého pedagoga Fridricha Ludwiga Jahna, zakladatele tělovýchovy pod širým nebem. Najdete tam o něm i více informací. Těšíme se na vás. Těšíme se na vás.

Také si prosím udělejte čas na příští neděli. Právě se dokončují práce na úpravě Včelí studánky, kterou budeme žehnat spolu s doprovodným programem pro děti i dospělé.

3. Jestřábí studánka

Studánka ležící u cesty pod Pohořským kopcem, která vede od Oderských rybníků k vodní nádrži Kletné. Dřevěná konstrukce kryjící pramen byla nedávno opravena. Nedaleko studánky se nachází trampská osada Jestřáb, která dala studánce jméno. U osady byla v roce 1996 vztyčena mohyla na památku Rudolfa Olšovského a Bohumila Strnadla, skautů umučených v roce 1943.

Biblický text: Jan 1, 29-34

Když papežský kazatel Roberto Pasolini letos ve svém prvním postním kázání připomíná Ježíšův křest v Jordánu říká: „Bůh je však přesvědčen, že nejkrásnější a nejnaléhavější je ponořit se do našich vod a připomenout nám, že naše realita, náš svět se může stát místem spásy“.

Ve svých úvahách o síle křtu v našem životě o. Josef Prokeš říká: „Tím, že si k prvnímu vystoupení na veřejnosti vybírá Jordán, kam přicházejí lidé, kteří potřebují obrácení, Ježíš ukazuje svoji solidaritu. Nepřišel nás nějak poučovat shora. Spíše se stává jedním z nás. Staví se do řady lidí, kteří čekají na křest. Boží Syn se noří do lidského hledání, problémů a hříchů.

Voda křtu nás může vést k poznání Boha, který nenápadně přichází do našeho života. Spojuje svoji cestu s tou naší a dokáže nás potkat tam, kde právě jsme, i když jsou naše cesty zamotané a my potřebujeme novou sílu.

Křest jako by chtěl proměnit naše oči a pohled na svět, abychom i dnes viděli, obrazně řečeno, holubice sestupující na to, co se právě děje. Boží přítomnosti nám skvělým způsobem může pomoci večerní modlitba. Večer se dívám na právě končící den a prosím při tom Boha, aby mi dal možnost vidět to, co jsem prožil, jeho očima. Snažím se přitom uvidět právě to, jak Bůh vstupoval do prostých situací, které jsem v tom dni prožíval. Jde o skvělý nástroj, jak tento velký dar rozvíjet.“

Cesty ke studánce sa nabízí dvě. První znamená zaparkovat nedaleko kafilerky u třešňového sadu a pěšky (na kolech) pokračovat doprava po stříbřeném chodníku asi 3 km vzhůru. Druhá vede z opačné strany od nádrže Kletné a je pro chůzi o něco kratší. Od 14 hodiny bude na místě občerstvení a aktivity pro děti. Těšíme se na vás.

2. neděle postní: Ondrův pramen

Cestu k naší 2. studánce začneme milým příběhem. Při jedné procházce dědečka s vnoučkem lesem, položil zvídavý kluk otázku: „Dědo, odkud sem teče na cestu ta voda?“ Šli se tedy podívat vzhůru mezi stromy a po chvíli našli místo, odkud vyvěral slabí pramínek ze země. „To je tedy objev,“ prohlásil dědeček a v hlavě se mu zrodil nápad. Doma začal řezat a vrtat a montovat a k pramínku pak spolu s přáteli postupně přinesli kameny, přístřešek a dřevěné korýtko. Na konci korýtka umístili malý vodní mlýnek. Všechno jen tak pro radost a na památku nečekaného objevu na podzim L.P. 2018. Ten dědeček se jmenoval Jirka a vnouček Ondra. Oba Jakubíci. Jméno hrdého objevitele je dodnes vytesaného do kamene u studánky i s datem dokončení celého díla: „Ondrův pramen 2019“.

Biblický text: I Král 17, 2-3

Dnes o 2. neděli postní pokračujeme v dalším křestním zamyšlení. V evangeliu se na hoře proměnění objevuje vedle Mojžíše také Eliáš. Dříve, než se tento prorok pustil do svého „ikonického“ zápasu s bálovými proroky na hoře Karmel, posílá ho Bůh do údolí, k potoku Kerit. Havrani mu tam nosili chléb a vodu pil z potoka. (1Král. 17, 2-3) Pro nás opět voda jako znamení křestní milosti. Křesní pramen byl pro nás Božím pozváním, do jeho důvěrné blízkosti, způsob, jak nás chce doprovázet a o nás pečovat. Křest můžu pohledem Eliáše vnímat jako Boží wellness. Pozvání do Boží lázně, kde se o mě Bůh stará, oslovuje mě jménem, zajímá se o mě, o mě právě takového, jaký zrovna jsem. Nechejme se pozvat, když Bůh zavolá. Prožijme si křest jako Boží lázně, Boží wellness. Křestní pramen má tuto moc.

Pár praktických věcí. Po několika deštivých dnech máme pro vás dvě zprávy, jednu zcela dobrou a druhou dobrou podstatně méně. Ta první spočívá v tom, že lopatky mlýnku u Ondrovy studánky pracuji díky vodě naplno. Ta druhá, že blátivá cesta ke studánce hezky klouže. Je třeba se na to připravit. Doporučujeme se převléci z nedělních šatů a obout dětem gumáky, nebo jiné pevné boty.

Od 14.00 do 15:30 bude na místě občerstvení a také úkol pro děti, za kterou dostanou hezkou odměnu. Těšíme se na vás.

1. neděle postní: Hraniční studánka 

Hraniční studánka, vyvěrá na hranici lesa a louky, mezi územím Oder a Pohoře, ale také mezi Moravou a Slezskem. Najdeme u něj proto také kamenný hraniční mezník. V roce 2013 byla studánka vyčištěna, upravena, doplněna lavičkou a cedulí se zajímavými informacemi.

Biblický text: Gn 1, 1-2

Naši cestu za hledáním významu křtu začínáme u stvoření. Nemyslíme tím jen prvopočátek světa, ale každý okamžik našeho života, který je tvořen Bohem. Každý den totiž vychází z jeho ruky.

Podle Bible se na počátku vznášel Boží Duch nad vodami a postupně z chaosu vytvářel řád a uspořádával svět vhodný pro život. Stejně působí Bůh i v našem životě. V okamžiku narození se můj život podobal propastné tůni, která byla pustá a prázdná. A Bůh ho začal uspořádávat. Jeho Duch se stále vznáší nad chaosem mého života a utváří ho. Není pro mne nic důležitějšího než skutečnost, že jsem stvořen. Tuto svou stvořenost mohu prožívat jako pozvání dát mému životu směr a obrátit ho pod vedením Boha k těm správným cílům.

Duch, který se vznášel na vodou mého křtu, mne tedy ustavičně dotváří a učí mne stávat se stále více člověkem. V síle křtu vnitřně krásním, neboť se stávám Bohu podobným.

foto z akce

****

starší materiály

Postní aktivita z roku 2023

Milé děti, milí rodiče. Postní doba, které je přípravou na ty nejdůležitější křesťanské svátky, je také výzvou do něčeho dobrého se pustit. Letos nás časopis Duha vybídl zapracovat na tom „Ať roste to dobré v nás!”.  Znamení toho největšího dobra je pro nás Ježíšův kříž. Ten se v mnohém podobá stromu. Ježíš zemřel na „stromu kříže“ a vstal z mrtvých. Období postní  je cesta od toho nedobrého a tedy neživého co v sobě nacházíme, k Ježíši, který přináší všem skutečný život. To nám má znázornit smutný pahýl stromu, který můžeme do Velikonoc nechat rozkvést a obklopit tím, co chválí Boha.

Doma už jistě máte plakát stromu i obrázky, které do něj můžete lepit. Nápady na úkoly najdete zde. Inspirace z Duhy zase tady. Pokud vám budou obrázky scházet, můžete si další vytisknout.

Ve farnosti Odry a Spálov toto vše spojujeme každou postní neděli s návštěvou zajímavých stromů v našem okolí. Mapu najdete zde. V neděli v kostele  a také zde se dozvíte vždy něco zajímavého o každém místě. Čekat vás tam vždy bude úkol a doplnění citátu z encykliky papeže Františka Laudato si, které najdete v 1.Průvodci 2.na cestu . Těším se, že hezké dílo se podaří a v nás skutečně vyroste něco dobrého.

* * * * * * *

Tečka za naším projektem

V postní době jsme měli příležitost přemýšlet o podobnosti stromů s Kristovým křížem. Mnozí z vás navštěvovali místa s významnými stromy. Byl to Mendlův kaštan, Mankovická lípa, Tři smrky, Dub v Kolonce a dvakrát javor – u Pohoře a na Spálově. Děti doma nechaly rozkvést holý strom skrze různé sebezápory a konání dobra
a obklopily ho životem. Protože tento strom z plakátu je podle všeho jabloň, rádi bychom zúčastněným rodinám jako odměnu a poděkování věnovali sazenici tohoto stromu. Je to zároveň památka na vaše putování a setkávání se s ostatními. A dá-li Pán, tak přinese v budoucnu i nějaké plody.

Pro jablůňku vyberte nějaké hezké místo na slunci, a co ji nejdříve zaseďte. Zpočátku je třeba stromek často zalévat a dodávejte mu vláhu, pokud bude suché léto. Jabloň se vám odmění, podobně jako Bůh odměňuje každou lidskou duši, která pečuje o svou víru a lásku k němu.

* * * *

6 Spálovský Javor klen

 Poslední místo naší postní cesty nás povede do výšin. Na začátku silnice ze Spálova k vodnímu mlýnu na řece Odře a k poutnímu místu Panna Maria ve Skále stojí dnes již odumřelé torzo památného stromu javoru. Ještě na přelomu tisíciletí zdobil javorovou alej za Příhonem s 18 dalšími výrazně mladšími javory a jeho masivní točitý kmen se ve výšce téměř tří metrů bohatě rozvětvoval do rozložité koruny o šířce okolo 22 a výšce 19 metrů. Jedná o javor klen s obvodem kmene 470 cm, jehož stáří je odhadováno na 300 let.

Na počátku našeho století začal usychat a v roce 2008 bylo nutné ho prořezat. Jeho torzo o výšce 6,5 m nyní připomíná umělecké dílo ztvárňující lidskou ruku s otevřenou dlaní směřující k obloze. Právě o této neděli, kdy jsme naslouchali zprávě o Kristově utrpení, nám může tento symbol otevřené dlaně připomenout Ježíšova slova pronesená k Otci v Getsemanské zahradě: „Otče, ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Spálovský javor klen, který uzavírá naše putování postní dobou, tak symbolicky hovoří o Ježíšově otevřenosti k přijetí Otcovy vůle, díky které se zrodila naše spása. Kéž i naše dlaně, naše mysl a naše vůle jednají vždy stejně.

     Schránka s dokončením posledního citátu papeže Františka a s úkolem pro děti je u stromu už umístěna od soboty. Pokud byste chtěli ochutnat perníčky, javorová lízátka a zahřát se čajem, doporučujeme nedělní návštěvu od 14.00. Druhá vlna se pak očekává od 15.30 po Korunce k Božímu Milosrdenství v 15.00 a Křížové cestě ve Spálovském kostele, na kterou také srdečně zveme. Pokud se nad Spálovem budou ženit čerti, pak najdete zázemí u Králů č.p. 317, což je žlutý dům u hřbitova, kde se také parkuje.

Děkujeme za vaši účast v této trochu neobvyklém postním putování, které nám mělo přiblížit Ježíšův kříž jako strom přinášející život světu. Také jsme se mohli zamýšlet nad úryvky encykliky papeže Františka o stvoření Laudato si. Poděkování patři všem, kteří při tom pomáhali. A pokud máte zájem o nevšední odměnu, prosím přineste poutnické knížky, více i měně vyplněné a podepsané příští neděli do kostela. Odměny pak budou předány o 2. neděli velikonoční.

* * * * *

5 Dub v Kolonce

Další, tentokrát už pátá vycházka, nás opět přivede blízko železniční trati. Mezi Odrami a Jakubčovicemi staví vlak ve stanici Loučky. Asi 50 metrů severovýchodním směrem lze spatřit jeden ze skutečných velikánů na naší postní cestě – památný dub. Tento strom zde lidé ponechali jako varovné znamení po velké povodni v r. 1914, když stoletá voda sahala až k patě dubu. Domky po pravé straně cesty dostaly po první světové válce název Kolonka, tedy malá Kolonie, k níž pařila i panská hájovna ve svahu pod lesem.

 Z cedulky umístěné poblíž se dovídáme, že výška toho stromu je 23, 6 metrů. Obdivuhodná je ovšem šířka jeho koruny, která činí neuvěřitelných 31, 8 metru. K tomu, aby ji strom unesl, musel si pořídit kmen o obvodu 491 cm. Dřevo dubu je totiž mimořádně tvrdé, pevné a také těžké. Z tohoto dřeva se vyráběly sudy, mlýnská kola, piloty k mostům a také lávky. Kdo si chtěl pořídit tzv. bytelný nábytek, vybral si toto dřevo.

Stáří našeho dubu je zhruba 220 let, což u toho stromu ještě není žádný úctyhodný věk. Mezi nejznámější duby v naší republice je půl tisíce let starý dub Karla IV., u Zámku v Kolodějích v  Praze nebo tzv. Svatováclavský dub s obvodem téměř 8 metrů ve Stochově u Kladna. Jeho stáří se odhaduje na více než na 800 let.

Můžeme ještě dodat, že náš strom v Kolonce je dub letní. Pozná se oproti zimnímu kolegovi, podle listí. Ty jeho mají velmi krátký řapík, tedy stonek, na kterém list roste. To platí i o plodech, kterými jsou u dubu dobře známé žaludy. Dub letní lze také poznat díky malé hnědé kuličce nazývané duběnka. Duběnka není ovoce ani žádný oříšek. Je to útvar, který se vytvoří na stromě působením jiného organismu. V tomto případě je původcem malá vosička, která naklade vajíčko na spodní stranu listu. Z něj se pak vylíhne larva, kolem které se díky chemické reakci stromu vytvoří se malá kulička. Larva je uvnitř chráněna až do své dospělosti. Pak duběnku opustí. V minulosti (ve středověku) lidé tyto dubové kuličky sbírali. Pomleli je na prášek, který potom máčeli ve vodě a díky přimíchání dalších látek (síran železnatý, arabská guma) vyráběli tzv. duběnkový inkoust.

Tak se nám vlastně předkové tohoto stromu podíleli na přepisování evangelia, radostné zprávy o velké lásce, kterou nám Boží Syn prokázal tím, že na dřevě kříže zemřel za každého z nás. S tím se pojí úkol připravený u dubu pro děti. Těšíme se na vás!

* * * * *

4 U javoru

Čtvrtým stromem, který nám má v našem putování k Velikonocům připomenout dřevo Ježíšova kříže, se nachází nedaleko obce Pohoř. Má výšku 27 metrů, obvod kmene 3 metry a jeho listy dobře známe z kanadské vlajky. Jedná se o javor s příznakem klen. Javor je strom s tvrdým dřevem, jeho kořeny sahají hluboko pod zem. Ten náš je pozůstatkem smíšené kmenoviny buku lesního, javoru klenu a lípy malolisté. Svým stářím cca 130 let se řadí mezi nejstarší javory na Odersku. Stejného stáři je buk lesní, který se nachází na hranici „farského lesa“ a pole a můžeme jej vidět po levé straně naši trasy k javoru.

Význam takových stromů je především lesnický a proto se  nechávají v lese dožít a nekácejí se. Lesnický význam tohoto místa umocňuje poutního obraz sv. Huberta – patrona lesníků a myslivců. Najdete ho jen pár metrů od javoru. 30. května 1995 ho požehnal jmenovec toho světce P. Hubert Šula spolu s otci Vojtěchem Klimentem, Bernardem Bartoněm OFM Cap., a Bohuslavem Novákem. Myslivci tehdy drželi na místě čestnou stráž. U obrazu přečtete i hezkou modlitbu a možná uvidíte i pavoučka pro štěstí.

Cesta kolem javoru pokračuje dál směrem na Jestřábí. U ní nedaleko Stříbrného jezírka stojí památný kříž. Je spojen s osobou kněze Františka Mastila poznamenaného 3,5 letým pankráckým vězením v padesátých letech. Tento kněz, působil krátce v Pohořské farnosti. Zde také zemřel 5. března 1955 ve věku nedožitých 65 let. Stalo se to cestou do Kletné, kam se vydal vyučovat náboženství. P. Mastil byl pak pochován v Palkovicích, kde od roku 1935 působil a zastával funkci děkana Místeckého děkanátu do roku 1949. Po válce inicioval opravy kostela – vnější a vnitřní úpravy, zvony, malba, varhany a další. Veškeré stavební práce však byly kvůli jeho věznění zastaveny. Po propuštění byl donucen farnost opustit. Měl zakoupeno stavební místo v Palkovicích pro svůj odpočinek, ale nedočkal se toho. Pobyt v Palkovicích mu byl zakázán. Kříž byl na postaven z iniciativy pana Františka Eliáše a požehnán 14. září 1994 na připomínku tohoto kněze za účasti P. Šuly a oderského duchovenstva. Z Palkovic přijel za žehnání kříže autobus vděčných poutníků a obřad žehnání zpestřily 3 pěvecké sbory – Chorus Odry, sbor Církevní školy a schola z Nového Jičína. Byla to posmrtná náhrada za soudní výrok zakazující mu pobyt v Palkovicích. Kříž byl nakonec pojmenován Mastilův kříž.

U javoru u ohníčku opéct cokoliv si sebou přinesete. A to od 13.30 do 15.00. Protože z mízy javoru, která obsahuje  u některých druhů 3% cukru, se připravuje tzv. javorový sirup, budou pro vás připravené i některé produkty s jeho příchutí. Pamatujeme na děti i na dospělé.

Po modlitbě u stromu se můžete vydat hledat schránku s úkolem pro děti a s dokončením citátu z encykliky Laudato si papeže Františka: „Byli jsme počati v srdci Boha a tudíž „každý z nás je plodem Boží myšlenky. Každý z nás je chtěn,….“ Schránku na místě najdete od 13.00.

Protože najít náš Javor není zcela snadné, vyznačili jsme pro vás cestu. Trasa začíná na dolním konci obce Pohoř, asi 200 m od kostela, kde můžeme před bývalou restauraci zaparkovat auto. Pokračujete východním směrem polní cestou vpravo od poutního obrázku P. Marie. Dále budeme vedeni zelenými fáborky a šipkami s nápisem JV (javor) až na místo „U javora“. Trasa je dlouhá 1,4 km. Těšíme se na vás.

GP bod 49°40’25.67″N, 17°52’33.58″E

* * * * * * *

 3 Tři smrky

Naše 3. výprava má hned 3 zvláštnosti. Jednak se jedná o stromy hned tři, pak že jsou to jako jediné stromy jehličnaté a poslední zvláštností je, že tam nejsou. Tedy, zůstaly po nich jen 3 velké a dnes již zcela ztrouchnivělé pařezy. Kdysi to ale byly stromy velmi významné, které vymezovaly trojmezí katastrů Oder, Dobešova a Veselí. Dodnes je možné spatřit 50 m západním směrem u potoka spatřit starý hraniční kámen.

Smrky zde rostly na odiv jako bratři více než 120 let. První z nich však uschnul a v květnu, roku 1989 musel být pokácen. O pět let později i dva zbývající. Nejstarší z bratrů vyrostl do výšky 40 metrů.  Potřeboval k tomu 152 let.

V první květnovou neděli roku 1990 se sešlo 50 lidí a vysadili zde tři nové smrky, aby se tak uchoval název tohoto místa. Smrky jsou nejčastěji rostoucími stromy v  našich lesích. Tvoří 43 % všech dřevin. Jejich výhodou je rychlý růst a výborné zadržování váhy v půdě. Nevýhodou je zranitelnost kůrovcem.

Na křižovatce nad lavičkou se nachází byzantská ikona Bohorodičky Vladimirské, podle ruského města na řece Kljazma, ve kterém byla ikona od 12. století uchovávána. Podle legendy tuto podobu Panny Marie vytvořil sám evangelista Lukáš, který o Marii nejvíce píše. Obraz vyjadřuje velmi něžnou lásku Boží matky k synu Ježíši, ale také k celému lidstvu. Papež František to nezapomněl zmínit i ve své encyklice Laudato si: Maria, matka pečující o Ježíše, pečuje nyní se zanícením…..“ Dokončení najdete jako obvykle ve schránce.

Za lavičkou se nacházela Ohneiserova louka na níž se sbíhají vody tvořící Stodolní potok. Cesta za potokem vedla nahoru k hostinci na Dvořisku, oblíbenému výletnímu cíli oderské mládeže.

Minulou neděli jsme vám v Mankovicích nabízeli lipový čaj. Málo se ví, že je velmi dobrý a zdravý také čaj ze smrkového jehličí, tedy z jarních smrkových výhonků. U Tří smrků jsme připravili ochutnávku toho čaje od 14.00 do 15.30. Pro porovnání nabízíme také čaj z borovice a pro ty nejmenší budeme nalévat borovičku.

* * * *

2 Mankovická lípa

Na našem putování k zajímavým stromům nyní sestoupíme na rovinu na jižním okraji CHKO Poodří, do obce Mankovice. Vedla tudy kdysi stará obchodní cesta, tzv. „Jantarová stezka“ vedoucí od Dunaje až k Baltskému moři. První písemná zpráva o Mankovicích je z roku 1374, do roku 1436 patřily Mankovice ke kravařskému panství, po té k panství oderskému. Mankovice mají i jednoho slaveného rodáka pocházejícího z čísla popisného 70, naproti farního kostela Navštívení Panny Marie. Tímto rodákem byl člen Moravských bratří, Matouš Stach, který působil od roku 1733 jako misionář v Grónsku a později jako kazatel v Severní Karolíně.   

My se vydáme k památnému stromu, který stojí u vlakové stanice na trati Odry Suchdol nad Odrou. Důstojně se tam zvedá do výšky 26 m lípa, nazývaná srdčitá neboli malolistá. Aktuálně žádnolistá. Obvod kmene činí 428 cm. Strom byl vyhlášen památným v roce 1994. Jeho stáří je odhadováno na 200 let.

Lidé si dříve mysleli, že lípa dokáže pro svou vůni odehnat zlé duchy a dokáže zbavit člověka chmurných myšlenek. Naši předkové byli z krásy a mohutnosti tohoto stromu nadšeni a považovala se považovat za symbol Slovanů. Na tzv. Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848, byla lípa vyhlášena stromem Slovanů oficiálně. Proto ji také my považujeme  za svůj národní strom.

Zajímavostí této lípy je, že se nedaleko od ní zašel v roce 1891, při stavbě dráhy velmi cenný nález. Nebyla to poklad se zlatem, ale velmi staré bronzové ozdoby z 5. století před Kristem. Našli se tam části náramků, prsteny a další zajímavá dekorace. Dnes je většina předmětů v opavském zemském muzeu ale část tzv., „mankovického pokladu“ některé můžete vidět i v Muzeu Oderska v přízemí ve vitríně hned za dveřmi.

Po té, co u stromu objevíte, schránku s dokončením citátu a úkolu pro děti, jste od 13 hodiny pozváni na lipový čaj k manželům Hrabovským č. p. 22. Pro dospělé neřidiče bude i čaj s destilovanými výtažky jiného stromu. Cestu k Hrabovským najdete snadno. Když vyjedete od nádraží zpět na hlavní cestu směr Odry, je to jen 3 dům vlevo. Místo bude označeno symbolem lipového listu.

* * * *

 1. Mendlův kaštan

V polích pod lesy kopce Veselí, byl podle ústně tradovaného vyprávění vysazen u obecní polní cesty v roce 1875 kaštan tehdy 53 letým Johannem Gregorem Mendelem a s jeho sestrou Theresií (provdání za Leopolda Schinlera vlastnila pozemek od kaštanu směrem na Emauzi) . Johann Gregor Mendel byl rodák z blízkých Hynčic, narodil se tam v roce 1822. Stal se knězem a řeholníkem a později i opatem u Augustiniánů v Brně. Jako vědec – biolog se zabýval genetickým oborem a jako první na světě popsal u rostlin zákony dědičnosti. Dodnes se jeho dílo ve světě velmi cení. Kaštan, ke kterému se vydáme, je přibližně 160 let starý. Byl Mendelem zasazen jako sazenice ze zahrady Augustiniánského opatství v Brně. Lidé ho mohou dobře vidět ze silnice Odry – Bělotín, i z dálničního odpočívadla. Několika generacím poskytoval Mendlův kaštan příjemný stín a jeho plody přinášely a nadále budou přinášet užitek jako potrava lesní zvěři.

V kovové schránce najdete dokončení citátu z encykliky papeže Františka Laudato si: „Jsme povoláni stát se nástroji Boha Otce, aby naše planeta byla tím, o čem On snil, když ji stvořil…“

Výzva pro děti: U kaštanu najdete kromě odpočívadla i „hmatovou stezku“ pro chůzi naboso. Skládá se z několika částí s různým povrchem. Pokaždé tak bosá chodidla při chůzi cítí něco jiného. Váš úkol najdete v ukryté schránce v okolí stromu. Protože je chladné počasí, doporučujeme těm nejodvážnějším projít stezku v ponožkách. S sebou si vezměte jeden pár ponožek náhradních, aby se vám do bot nedostalo svinstvo. Proto že aktuálně na stezce sníh, chůze se odkládá na léto! :-)

Tipem na další zastávku je návštěva Mendelova rodného domu v Hynčicích hned přes cestu, ze kterého je teď muzeum. V neděli mají otevřeno do 17 hodiny. Přejeme hezký zážitek.

pusťte si video na Déčku

Foto z návštěv stromu

Starší postní aktivita z roku 2022