Základní informace o udělování svátostí:

V den letnic, sesláním Ducha svatého, se církev viditelně představila světu. Dar Ducha zahajuje nový čas „rozdávání tajemství“: čas církve, v němž Kristus zjevuje, zpřítomňuje a sdílí své dílo spásy prostřednictvím liturgie své církve, „dokud on nepřijde“. Katechismus katolické církve 1076

Svátosti Nového zákona ustanovil Kristus a je jich sedm.  Sedm svátostí se týká všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. KKC 1210

Svátostmi uvedení do křesťanského života – křtem, biřmováním a eucharistií – jsou položeny základy každého křesťanského života. KKC 1212

Svátostmi uzdravovaní – smíření, pomazání nemocných – v sobě uchováváme Boží život získaný skrze křest, biřmování a eucharistii. Tento nový Boží život může být oslaben, ba dokonce ztracen hříchem. v těchto svátostech se Ježíš projevuje jako lékař našich duší a těl. KKC 1420

Svátostmi ke službě společenství – manželství, kněžství – jsou zaměřeny na spásu druhých. K osobní spáse přizpívají tím, že slouží druhým. KKC 1533

Svátost křtu

Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání. KKC 1213

Kdo může přijmout svátost křtu?

„K přijetí křtu je způsobilý každý člověk, a to pouze člověk dosud nepokřtěný.“ KKC 1246

Podmínky pro udělení křtu:

   * víra ve spásu skrze Ježíše Krista (u dětí víra rodičů a kmotrů)

   * u rodičů malých dětí se předpokládá minimálně civilní sňatek, pro základní charakter rodiny, ve které bude dítě vyrůstat (církevní sňatek rodičů tedy není podmínkou)

   * rodiče spolu s kmotrem dbají o křesťanskou výchovu dětí, ke které patří ve školním věku návštěva výuky náboženství

   * u kmotra se předpokládá život z víry (pokud žije v domácnosti s partnerem, je nutná svátost manželství)

   * asi dvouměsíční příprava rodičů (obvykle 3 setkání)

   * příprava dospělých katechumenů trvá nejméně rok

   * v případě dětí školního roku se jeho příprava uskutečňuje v rámci výuky náboženství

V naší farnosti se křest dítěte se uděluje obvykle v neděli ve farním kostele při mši nebo po mši svaté. V případě křtěnce z jiné farnosti (určuje místo trvalého bydliště) se vyžaduje propuštění ke křtu od tamního duchovního správce. Křest dospělého se uskutečňuje obvykle v rámci oslav Velikonoc.

Svátost oltářní – Eucharistie

Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“. „Ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka.“ KKC24

Křesťané se shromažďovali „k lámání chleba“ především „první den v týdnu“, totiž v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání. Toto shromáždění stále zůstává středem života církve. A tak od jednoho slavení eucharistie k druhému, Boží lid na svém putování jde „úzkou cestou kříže“ k nebeské hostině, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu království. KKC 1334-1344

Slavení mše svaté je první a nejdůležitější projev farního společenství. Dává základ a smysl všem ostatním aktivitám. 

V naší farnosti se Slavení eucharistie se koná ve farním kostele každý den.

Kdo může přijmout svátost oltářní?

„Každý pokřtěný, žijící ve společentví katolické církve. Pokud si je vědom, že se dopustil smrtelného hříchu, je nutné přijmout nejdříve rozhřešení ve svátosti smíření. KKC 1415. Církev ukládá věřícím, aby se „o nedělích a svátcích“ účastnili nedělní liturgie a aby přijímali alespoň jednou za rok eucharistii a aby na ni byli připraveni svátostí smíření. 2. vatikánský koncil, OE 15.

Církev doporučuje všem věřícím, aby přijímali eucharistii každou neděli i každý den. KKC 1389

Velkým svátkem pro farnost je „první svaté přijímání“, Týká se obvykle dětí navštěvující 3. třídu základní školy. Slavnost prvního svatého přijímání se koná na přelomu května a června. Příprava „prvokomunikantů“ se uskutečňuje v rámci výuky náboženství ve škole a také při tematických setkáních (obvykle v sobotu dopoledne) během školního roku.

Svátost biřmování

Je nazývána svátostí křesťanské dospělosti nebo také svátostí Ducha svatého. Tvoří se křtem a eucharistií souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“, jejichž jednotu je nutno uchovávat. Je  potřebná k dovršení křestní milosti. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“.

Kdo může přijmout svátost biřmování?

Svátost biřmování může a má přijmout každý pokřtěný, který ji dosud nepřijal. „Věřící jsou povinni přijmout tuto svátost ve vhodnou dobu“; bez biřmování a eucharistie je totiž svátost křtu jistě platná, ale uvedení do křesťanského života zůstane nedokončené. Českou biskupskou konferencí je pro naše podmínky stanoven věk min. 15 let.

Tuto svátost uděluje obvykle biskup. V případě křtu dospělé osoby může tuto svátost uděli také kněz.

V naší farnosti Odry se konalo biřmování 28. 11. 2009  za účasti biskupapa ostravsko-opavského Františka Václava Lobkowicze. Další biřmování se plánuje zhruba za 5 let.

Svátost smíření (zpověď)

Nazývá se svátost obrácení, protože svátostně uskutečňuje Ježíšovu výzvu k obrácení, návrat k Otci, od něhož jsme se vzdálili hříchem. Nazývá se svátost pokání, protože posvěcuje osobní i církevní proces obrácení, lítosti a zadostiučinění křesťana hříšníka. KKC422

Kdo může přijmout svátost smíření?

Každý pokřtěný, který s lítosti předkládá Bohu své viny a s nadějí hledá jeho milosrdenství.

Vrátit se do společenství s Bohem, když jsme ho ztratili hříchem, je proces, na jehož počátku je milost Boha plného milosrdenství a starostlivého o spásu lidí. Je třeba prosit o tento vzácný dar jak pro sebe, tak i pro druhé.

V naší farnosti se zpovídá přede mší svatou a mimořádně před vánočními a velikonočními svátky dle uveřejněného rozpisu. Na požádání je možné domluvit se s knězem kdykoliv.

Svátost manželství

Písmo svaté začíná stvořením muže a ženy k Božímu obrazu a podobě a končí viděním „svatby Beránkovy“ (Zj 19,9). Od začátku až do konce Písmo mluví o manželství a jeho „tajemství“, o jeho ustanovení a o smyslu, jaký mu dal Bůh. KKC 1602

Důvěrné společenství života a manželské lásky … Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi … Sám Bůh je původcem manželství.“ Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Manželství není čistě lidské zřízení. KKC 1203

Kdo může přijmout svátost manželství?

Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas. KKC 1625

Souhlas je „lidský úkon, jímž se manželé vzájemně sobě dávají a přijímají“: „Přijímám tě za manželku“ — „Přijímám tě za manžela.“ Tento souhlas, který svazuje oba manžele, nachází své naplnění ve skutečnosti, kdy se stávají „jedním tělem“ (manželské spojení).

Pro snoubence žádající o církevní svatbu:

* úmysl uzavřít sňatek je třeba oznámit minimálně 3 měsíce předem

* v případě, že jeden ze snoubenců je nepokřtěný (jiného vyznání) dostává od ordináře (biskupa) pro sňatek dipens

* podmínkou k vydání dispenze je závazek pokřtěné strany, že bude v manželství dbát na svou víru a v ní také vychovávat své děti, strana nepokřtěná bere závazek svého partnera na vědomí

* pro uznání církevního sňatku státními úřady je nutné oznámit svůj úmysl na občanské matrice místa svatby, která vydá osvědčení o způsobilosti sňatek uzavřít

* snoubenci, je-li to v jejich možnostech, navštíví kromě pohovoru s knězem také čtyři setkání pro přípravu k manželství na faře v Novém Jičíně (obsahem setkání jsou rozdíly mezi mužem a ženou, setkání s psychologem beno porozumění manželskému slibu)

* další záležitosti přímo s duchovním správcem

Svátost kněžství

Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. KKC 1536 Celé společenství jako takové je kněžské. Věřící vykonávají své křestní kněžství účastí na poslání Krista, kněze, proroka a krále, každý podle svého vlastního povolání. Právě svátostmi křtu a biřmování jsou věřící posvěceni, aby tvořili „… svaté kněžstvo“. KKC 1546

V případě této svátosti se jedná o tzv. služebné kněžství vycházející již ze starého zákona. Zatímco se všeobecné kněžství věřících uskutečňuje v rozvoji křestní milosti, v životě víry, v naději a lásce, v životě podle Ducha, služebné kněžství je zaměřeno na rozvoj křestní milosti všech křesťanů. Je to jeden z prostředků, jimiž Kristus pokračuje v budování a vedení církve. Právě proto se předává zvláštní svátostí (vkládáním rukou biskupa), svátostí kněžství. KKC 1547

Kdo může přijmout svátost kněžství?

„Svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž.“ Pán Ježíš vyvolil muže, aby vytvořil sbor dvanácti apoštolů, a apoštolové udělali totéž, když si vybrali spolupracovníky, kteří měli po nich pokračovat v jejich poslání. KKC 1577

Nikdo nemá právo obdržet svátost kněžství. Nikdo si totiž nemůže tento úřad přivlastnit. Člověk k němu musí být povolán Bohem. Kdo si myslí, že poznává znamení Božího volání k službě udělované svěcením, musí vlastní touhu pokorně podřídit autoritě církve, neboť odpovědnost a právo povolat někoho k přijetí svěcení spadá do její pravomoci. Jako každou milost, i tuto svátost lze přijímat jen jako nezasloužený dar. Všichni posvěcení služebníci latinské církve, s výjimkou trvalých jáhnů, jsou vybíráni z věřících mužů, kteří jsou svobodní a mají úmysl zachovávat celibát „pro nebeské království“ (Mt 19,12). Jsou povoláni, aby se zasvětili Pánu a „jeho věcem“ s nerozděleným srdcem a tak se zcela dávají Bohu a lidem. KKC 1578-1579

Svátost pomazání nemocných

Církev věří a vyznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí: pomazání nemocných. KKC 1511 Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. KKC 1499

Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy: přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují. Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: „Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě“ ‘Mt 25,36.

Kdo může přijmout svátost pomazání nemocných?

Pomazání nemocných „není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí jistě už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří.  KKC 1514 Vhodné je přijmout tuto posilu v případě závažné operace, nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu.

V naší farnosti se uděluje tato svátost společně všem, kteří o to požádají při nedělní bohoslužbě v blízkosti památky Panny Marie Lurdské (11.2), kdy slaví církev Světový den nemocných. Tato svátost je také příležitostně udělována při pravidelných měsíčních návštěvách nemocných duchovním správcem. O takovéto pravidelné návštěvy lze pana faráře požádat. Velmí rád vyhoví.

V případě zhoršení zdravotního stavu vašich blízkých se pokládá volání kněze za jednu z důležitých povinností křesťanské lásky. V záležitosti smíření člověka s Bohem a jeho posily na cestu k věčnosti je třeba překonat každý ostych a nerozhodnost. Na faru je možné z tohoto důvodu volat kdykoliv. (556 730 169, 737 857 008)

Při převozu vašich blízkých do nemocnice v Novém Jičíně se s důvěrou obraťte na P. Michala Petra sloužícího ve Španělské kapli naproti nemocnici. Telefon: 737 089 262. Duchovní správce v Odrách vám návštěvu otce Michala může zprostředkovat.  Pravidelně jednou týdně navštěvuje pacienty v nemocnici novojičínský kaplan přinášející svaté přijímání.