Postní putování ke křížům

Projekt postní putování ke křížům 2022

Na postní dobu je pro vás opět připraven projekt poznávání křížů v našem okolí. Na mapě, která je vám bude od neděle k dispozici zde, je vybráno sedm křížů, podle 6 týdnů postní doby + velikonočního tridua. Vaším úkolem bude kříž navštívit po té, co se s jeho historií seznámíme v neděli v kostele a pomodlit se tam za duše lidí, kteří jsou s křížem spojeni. Za ty, kvůli kterým byl postaven, za ty, kteří ho postavili nebo opravili. Protože právě prožíváme Rok rodiny, čeká vás ve schránce umístěné u kříže dokončení citátu z exhortace papeže Františka Amoris Laetitia o manželské lásce. První část citátu najdete v poutnické brožuře, dokončeni v tubusu u kříže. Ve schránce najdete také předmět, který vepíšete do brožury. Na její zadní straně najdete 7 detailů, které bude třeba ke křížům správně přiřadit.

Schránka u křížů bude vždy až do čtvrtku, pro ty, kdo se nestihne vydat na místo v neděli. Pokud jste nestihli nějaká předchozí místa navštívit. Stačí si tam udělat selfie a poslat nebo pak ukázat. Potřebných informací se vám dostane.

mapa 2022 brožura zvenku brožura uvnitř

Milí přátelé, děkujeme za vaše zapojení do postního projektu putování ke křížům. V neděli 24. dubna do kostela přineste své poutnické knížky, jejíž majitelé budou odměněni malou pozorností.

7. Velký Pátek, Pandemický kříž nad Odrami

Poslední kříž se nachází v Tošovské kopci s výhledem na město Odry a Moravskou bránu za ním, v místě, odkud se rozbíhají k nebi se svými padáky paraglidisté. Byl postaven po prvních měsících pandemie v roce 2020 a požehnán v neděli 11. října, ještě před prvním Lockdownem. Není to kříž smírčí. Byl vztyčen jako vyjádření víry, ve skutečnost, že Bůh provází ty, kteří procházejí utrpením, obavami a nejistotou zvláštní blízkosti, neboť jeho Syn do všeho tohoto lidského svým vtělením, utrpením a smrtí vstoupil. Na kříži můžete číst slova Janova evangelia z večeřadla: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Jan 16,33

Na toto poslední místo budeme putovat v den památky Ježíšova ukřižování na Velký pátek. Tubus tam najdete až do velikonočního pondělí.

* * *

6. Květná neděle, Kříž u Spálovského mlýna

V údolí pod Spálovem protéká kolem poutní místo Panna Maria ve Skále, řeka Odra. Všude tam, kde proud vody nabírá na síle, lidé stavěli mlýny, aby využili tento přírodní živel k mletí obilí a tak si zajistili chléb pro každodenní život. Mlýn, který zde stával už ve 14. století, patří k těm nestarším na Spálovsku. Na jeho stáří upozorňují tři cesty od nepaměti označované jako Mlýnice, které k tomuto místu vedou ze Spálova, Klokočova a Klokočůvku. V blízkosti dnes už zaniklého mlýna stojí vysoký kamenný kříž, spojovaný s neobvyklou legendou.

Za dávných časů žil ve Spálovském mlýně jeden mlynář se svou ženou. Když se jim však narodilo vytoužené dítě, mlynářka po porodu zemřela na horečku omladnic. Vdovec začal zoufale shánět kojnou, protože dítě stále plakalo hlady. Bylo mu však podezřelé, že dítě pláče jen ve dne, ale v noci klidně spí. Zůstal proto vzhůru i po setmění aby děťátko sledoval. Spatřil, jak po půlnoci ke kolíbce přistupuje ženská postava, která dítě kojí. V úžasu poznal, že je to jeho zesnulá žena, která se takto ze záhrobí stará o své hladové dítě. Opakovalo se to noc co noc, dokud se nenašla kojná, která se o dítě postarala.

Všemu však nebyl ještě konec. Pár dní po zažehnání návštěv ducha mlynářovy ženy, se začaly po nocích v mlýnici dít divné věci. Z ničeho nic se sama roztočila mlýnská kola a zařízení rachotilo, jakoby byl mlýn v provozu. Ráno se našlo všechno obilí semleto na mouku a připraveno k odvozu. Mlynář se pak na vlastní oči přesvědčil o tom, že tam řádí nečisté pekelné síly. I když pak mlynář neměl žádnou práci, přízraky se mu jen pramálo líbily. Zašel za farářem do Spálova a ten mu poradil postavit mezi lípami před mlýnem kamenný kříž. Mlynář uposlechl, a když nechal kříž při nejbližší pouti ke Skále Panny Marie vysvětit, všechny neblahé úkazy přestaly.

Takovéto lidové legendy v sobě obvykle nesou něco velmi emotivně silného. V tomto případě je to vztah maminky k dítěti, která obětuju i svůj věčný odpočinek, jen aby jej zachovala při životě. Blízké Mariánské poutní místo nám ostatně může tuto mateřskou angažovanost také připomenout. Neméně důležité je pak i správné rozhodnutí mlynáře odmítnout pomoc nečistých sil při chodu mlýna. Člověku byl dán rozum, aby rozlišil, co přináší skutečné dobro. Jeho nejmocnějším znamením je kříž, Boží mlýn, na kterém byl Boží Syn rozdrcen a semlet jako obilí, aby se stal duchovním pokrmem pro celý svět.

U tohoto kříže nenajde žádný předmět, ale pořekadlo, jehož poslední slovo musíte uhádnout a doplnit do poutnické knížky.

* * *

5. Neděle postní, Obrázek Panny Marie – Heřmanice

Historická zpráva z roku 1347 se zmiňuje o obci Heřmanice, která s místní částí Véska patřila do území oderského panství. Je přirozené, že osídlená místa spojují cesty, lidé se po nich vydávali za prací, za obchodem, za zábavou, nebo také za osobami blízké jejich srdci. Taková cesta spojuje i Heřmanice s Tošovicemi. Hned na jejím začátku někdo umístil na sloupek obrázek Panny Marie s dítětem. Proč se tak stalo, dnes už nevíme. Je to ale místo, které odkrývá pěkný pohled na Vésku a kostel Navštívení Panny Marie. Toto naše 5. zastavení je tedy podobně jako předchozí spojené s něžným mateřským pohlazením.

K místu se vztahuje událost, která se odehrála v padesátých letech minulého století. Lidé si povšimli, že v plechu, na kterém byl obrázek namalován, se objevily průstřely od kulovnice. Jednoho večera se v hospodě v Heřmanicích štamgasti dostali do vzrušeného sporu. Jeden říká protivníkovi: „Já jsem luterán, ale střílet do obrazu Panny Marie bych si nedovolil. Viděl jsem, jak sis odkrokoval vzdálenost a pak si pálil.“ Zpráva se zmiňuje o tom, že obviněný muž se nezmohl na slovo, zbledl, chytil se za srdce a padl mrtev na podlahu.

Jak tomu porozumět? Mnohé napadne, že se v tu chvíli projevila Boží spravedlnost. Podle lidového pořekadla „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Tuto větu ale rozhodně v Písmu svatém nenajdeme. Zato tam můžeme číst, že „Bůh nechce smrt hříšníka, ale jeho obrácení“. Že jeho Syn v podobenství jako vinař okopává suchý fíkovník a přimlouvá se, aby ještě nebyl vytržen z půdy. Každý má svůj čas na této zemi vyměřeně podle Božího milosrdenství a nikoliv podle jeho hněvu.

Velmi poučná je pro nás v tomto příběhu konfrontace s jinověrcem, který dobře porozuměl, jaká hodnota spočívá na náboženských symbolech u lidských cest. Naši úctu si zaslouží vše, do čeho byla vložena lidská naděje a důvěra v ochranu při jeho putování tímto světem. Ježíšova Matka tuto naši důvěru má.

Originál poškozeného obrázku byste dnes našli v kostele ve Vésce nad přepážkou za hlavními dveřmi. Na původním místě spočívá nově namalována kopie, kterou vytvořila místní paní učitelka Terezka v příbuzenském vztahu s Heřmanickým rodákem otcem Vojtěchem Šímou, který nám dnešní vyprávění zprostředkoval. Přejeme hezkou mariánskou pouť.

* * *

4. Neděle postní, Kříž s výhledem – Spálov

Čtvrtý kříž nás opět přivede do polí. Najdeme ho přibližně 1 km severo-východně od Spálova. Spálov samotný, podobně jako Luboměř, patřil původně pod panství potštátské. Už v 16. století se tam nacházel statek, kostel, mlýn, pivovar a také tvrz, která byla na konci 17. století přestavěna na zámek. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím v roce 1828, což s sebou přinášelo právo konání dvou výročních trhů a tím se tam také rozvíjelo řemeslo. Spálovský kostel je zasvěcen apoštolu sv. Jakubovi staršímu, bratru apoštola Jana.

Kříž, ke kterému nás přivede mapa, nestojí na místě dlouho, postavil ho tam pan Miroslav Šustek 6. června 2017. Je to zcela obyčejný dřevěný kříž, bez vztahu k některé události, jako tomu bylo u křížů předchozích. A přesto má něco jedinečného. Tím, že stojí
na nejvyšším bodě Spálova, se před vámi na jižní straně otevře výhled na Hostýnské vrchy. Dalekohledem pak můžete zahlédnout i dominantu Svatohostýnké baziliky. Tento kříž je tedy kříž s výhledem.

Připomíná nám, že od každého kříže musíme pozvednout svůj pohled do dálky. Aby se člověk neutápěl pouze v trápení a neuzavřel se ve své bolesti, potřebuje nadějí, která vidí dále. V našem případě je to naděje, že nás Ježíš svěřil do péče své Matky a my skrze její milující mateřské srdce můžeme bezpečně procházet k jejímu Synu. Jak to vyjádřil Svatý Otec při pátečním zasvěcení Panně Marii: „Uprostřed bídy hříchu, vyčerpanosti a slabosti, tajemství nespravedlnosti zla a války, nám ty svatá Matko, opakuješ, že Bůh nás neopouští, naopak na nás stále láskyplně hledí, v touze odpustit nám, pomoci nám znovu vstát. Vždyť nám daroval Tebe a ve Tvém Neposkvrněném srdci vytvořil útočiště pro církev a pro lidstvo.“

Na cestu rozhodně doporučujeme pevné boty a také dalekohled, díky kterému vidíte nejen baziliku samotnou, ale i hostýnskou rozhledu s větrnou elektrárnou. Pan Miroslav Šustek bude na místě udržovat od 14 do 16 hodiny malý ohníček, na kterém si můžete opéci nějaký ten buřtík, který bude třeba si vzít s sebou. Přejeme hezkou pouť.

3. neděle postní: Památník vojákům v Heltínově

Dva kilometry jihovýchodně od obce Luboměř, na samé hranici přírodního parku Oderské vrchy, leží ve svahu malebná vesnička Heltínov. Ve středu tehdejší osady stávala malá dřevěná kaplička, na jejímž místě byla v roce 1800 postavena zděná kaple Nejsvětější Trojice. Naproti ní přes silnici nepřehlédnete památník Heltínovským mužům, kteří padli v 1. světové válce.

Když se začal počátkem února připravovat projekt letošního putování ke křížům a bylo vybráno právě toto místo, nemohl nikdo tušit, jak se stane aktuální. V Heltínově jsme chtěli na hrůzy války jen vzpomínat. Nikomu nepřišlo na mysl, že je budeme sledovat přímým přenosem v televizi a to v zemi, která je nám vzdálena sotva 5 stovek kilometrů. Každý pomník vojákům je živou připomínkou, jak snadné je válku začít a jak je těžké jí ukončit. Kolik smutků a hořkosti ještě po letech přetrvává v národech, v rodinách a duších těch nejmenších.

Je symbolické a nadějné, že jména padlých vojáků na pomníku v Heltínově byla vepsána pod kříž. Své místo tam ale mají i jména rodin, které válka zasáhla a které přišly o své syny a otce. Utrpení vždy přibližuje ke Kristu a vede pod kříž, kde Bůh vylévá nejvíce své lásky na tento nemocný svět.

V tubusu vedle citátu z exhortace Amoris laetitia najdete tentokrát místo předmětu modlitbu. Bude to část textu velmi naléhavé prosby, kterou přednesl papež František tuto středu za závěr své audience v hale Pavla VI. ve Vatikánu. Začíná slovy:

Odpusť nám válku, Pane.
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi hříšníky!
Pane Ježíši, narozený pod kyjevskými bombami, smiluj se nad námi!
Pane Ježíši, který jsi zemřel v náručí své matky v bunkru v Charkově, smiluj se nad námi!
Pane Ježíši, vyslaný ve dvaceti letech na frontu, smiluj se nad námi!
Pane Ježíši, který dosud vidíš ozbrojené ruce ve stínu svého kříže, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, snažně tě prosíme! Zadrž Kainovu ruku!
Osviť naše svědomí, ať se nestane naše vůle, nenechávej nás napospas našim vlastním činům!

Celá modlitba zde.

Prosím, abyste se tuto modlitbu, ve které vyznáváme svůj podíl na zlu v tomto světě,
u kříže pomodlili a nechali ji tam dalším. Plný text najdete na webu farnosti.

Toto odpoledne se vám také nabízí prohlídka kaple Nejsvětější Trojice, která je zdobena obrazy Křížové cesty, které namaloval v roce 1851 pan Š. Král ze Spálova. Kaple bude otevřena od 13. do 15. hodiny. Pokud byste měli zájem o společnou modlitbu křížové cesty, sejdeme se tam v 14.30.

* *

2. neděle postní: Kříž u rybníčků, Kaménka

Cesta k druhému kříži nás vede k nejsevernějšímu cípu našeho putování až k obci Kamenka. Už od roku 1362 byla součástí Oderského panství. Roku 1579 se zřejmě zde narodil jeden z překladatelů Bible Kralické, Mikuláš Albrecht z Kamenky.

Asi půldruhého kilometru západně od obce v poli u Černického rybníčků stojí mramorový kříž z roku 1915. Najdete na něm na dvou stranách dnes již téměř nečitelný nápis v německém jazyce: „Pochválen buď Pán Ježíši Kristus! 29. července 1898 se na tomto místě stalo neštěstí statkářce Magdaléně Malcharové v 54. roce jejího životě.“ Manžel paní Magdalény Malcharové Edmund, z č. p. 58, byl se synem v lese pro chvojí. Při utahování nákladu na voze se přetrhl provaz. Eduard Malchar spadl z vozu, hlavou se udeřil o pařez a na místě zemřel. Vdova pak o 7 let později nechala postavit na křížení své polní cesty a příční cesty tento kříž.

Velmi špatně čitelný je i druhý nápis, kterým vdova po zesnulém vyjádřila svou naději ve věčný život: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mně, ten bude žít i když zemře.“ Tato Ježíšova slova z Janova evangelia ujišťují i nás o tom, že Boží dar života je větší, než všechna naše očekávání. Člověk v sobě nese tušení o tom, že skutečný život nemůže být jen tak snadno v několika okamžicích ukončen. Tak, jak byl ukončen život pana Edmunda Malchara. Musí mít své naplnění v Bohu, který nám ve svém Synu projevil lásku až do krajnosti.

Kříž byl opraven v roce 1996 a opatřen žulovou tabulkou s modlitbou: „Bože, žehnej našim polím.“

Ke kříži se tedy dostane přes obec Kamenka, kde je rozumné zanechat auto. Doporučujeme odložit nedělní střevíce, protože další trasa vede polní, v mapě zeleně značenou, cestou. Až dorazíte na místo, jistě vás zaujme a také potěší nedaleká soustava dvou již zmíněných malých rybníčků. Přejeme hezkou pouť!

* *

1. neděle postní: Šůstkův kříž, Luboměř

První a zároveň nejzápadnější místo našeho putování se nachází v obci Luboměř, jen pár kilometrů od vojenského újezdu Libavá. První zmínky v kronikách najdeme už z konce 14. století, kde je spolu se Spálovem Luboměř zmíněna jako součást panství Potštát. Listina z roku 1408 uvádí, že v Luboměři stál kostel i fara. Kostel, jako ho známe ze současnosti, byl postaven jen kousek od toho původního v roce 1778 a byl zasvěcen mučedníku a jáhnovi sv. Vavřinci.

Mezi typické rody této obce i nedalekého Spálova se řadí i jméno Šůstek. Patřilo jim hospodářské stavení na č. p. 19. Manželům Janovi a Josefě se koncem 19. století narodil jediný syn, po mamince pojmenovaný Josef. Tak jak vyrůstal a sílil, pomáhal rodičům při práci v hospodářství. Stejně jako každým rokem se koňským povozem svážely do stodoly pytle s obilím. Při skládání pomáhal i Josef. V jednu chvíli však chlapec ztratil rovnováhu a upadl přímo pod vůz. Koně nejspíš jeho výkřik vylekal natolik, že posunuly vůz vpřed. Jedno kolo se tak dostalo na mladíkovu hruď. Následkem toho u něj došlo k poškození plic a Josef k velkému žalu rodičů pak do tří dnů zemřel.

Vše se odehrálo v roce 1900, jak hlásá nápis na kříži, který nechali manželé Šůstkovi před svým stavením postavit. Celé hospodářství později zdědila jejich neteř Anna Králová, která se provdala za Karla Leva.

Co k tomu říci? Navzdory naším počtům se každá bolest slovem jediný násobí. Josef byl jediný syn, kterého rodiče milovali a ve kterém jistě viděli i svou budoucnost. Když Kristus na kříži umíral, přinášel svou oběť i za Josefa. Nebeský Otec k sobě přijal tohoto mladíka v našich očích až příliš brzo, ale to proto, že právě On chystá svým milovaným budoucnost, která nemusí odpovídat vždy naším přáním. Každý postavený kříž vždy znamená smíření. Nejen smíření Boha s námi, ale také naše smíření s tím, že Bůh zasahuje a bude zasahovat bez našeho svolení do našich životů i životů našich blízkých.

Na závěr je třeba ještě říci, že kříž se sice nachází v oplocené zahradě, ale se současnou majitelkou paní Ondřejovou je vše domluvené. Z pravé strany najdete vrátka pro přístup dovnitř otevřená. U kříže se pomodlete na syna Josefa i jeho rodiče. V blízkosti najdete tubus s citátem na lístku, který si můžete odnést (nemusíte ho do průvodní knížky dopisovat na místě). Stejně tak najdete i předmět, který je třeba v tubusu ponechat a vrátit vše na působní místo. Vše bude na místě k dispozici až do čtvrtku. Přejeme hezký zážitek.

* * * *

Projet postní putovní ke křížům 2020

Na postní dobu se pro vás opět připraven projekt poznávání křížů v našem okolí. Na mapě, která je vám k dispozici zde, je vybráno šest křížů, podle 6 týdnů postní doby. Vaším úkolem bude kříž navštívit po té, co se s jeho historií seznámíme v neděli v kostele a pomodlit se tam za duše lidí, kteří jsou s křížem spojeni. Za ty, kvůli kterým byl postaven, za ty, kteří ho postavili nebo opravili. Protože právě prožíváme rok Bible, čeká vás ve schránce umístěné u kříže biblický citát. Protože kříž je cesta, která vede i Bohu Otci. Budou se citáty týkat Otce. Jeho vztahu k nám, nebo našemu k němu. Ve schránce najdete také předmět, který vepíšete do brožury, který je k dispozici vždy jedna pro rodinu. V brožuře také nejdete 6 detailů, které bude třeba ke křížům správně přiřadit.

mapa2020 brožura: venkovní část vnitřní část

Napsali o nás v Katolickém týdeník 10, března 2020

6. Materle u Vítovky – Fischerova Boží muka

Materle je zvláštní slovo, říkalo se tak dříve místům, kde lidé postavili lidé Boží muka zasvěcené Boží Matce. Slyšíme v něm slovo mater – matka. Místo, kam se vydáme, stojí asi 200 m nad obcí Vítovka u křižovatky na Heřmanice a Vlkovice. Ve výklenku byla původně soška Panny Marie s Jezulátkem.

Na místě kde stojí toto Materlé byla původně umístěna boží muka na památku odchodu švédských vojsk za třicetileté války. Podobu nynější stavby má „na svědomí“ zednický mistr Alois Fischer z Vítovky. Boží muka obnovil na památku tragédie kolem roku 1935, která ho hluboce zasáhla. U každé stavby se dříve hloubila jáma na hašení vápna. Z nádoby zvané „karbovna“ vypouštěli zedníci vápno do této jámy, kde pomalu chladlo. Jednou právě při hašení vápna, zedníci práci přerušili a odešli na oběd. Jeden z mužů se ale opozdil. Když se ho v hospodě nemohli dočkat, vydal se jeden ze zedníků podívat se na svatbu. S hrůzou zjistil, co se stalo. Onen muž chtěl ještě sám pustit z karbovny vápno do jámy a odejít za ostatníma na oběd. Na kluzkém blátě zřejmě uklouzl a sjel do jámy, ze které se sám nedokázal dostat. Než ho kamarádi vytáhli, byl popálený po celém těle a po převozu do nemocnice na následky těchto zranění zemřel. Zednický mistr vinu připisoval sobě, a proto se rozhodl na památku tato chátrající boží muka obnovit.

Dojemné na tomto příběhu je důležité, že zednický mistr Fischer nenechal postavit kříž, ale duši nebohého přítele svěřil Boží Matce. Ona, která stála u kříže svého Syna, tam uslyšela Ježíšovo přání, že se má stát matkou jeho učedníků. Z vůle svého syna je prostřednicí všech milostí, které přicházejí z Ježíšova kříže. Ten, kdo se ji svěří, nemůže na své cestě do nebeského domova zabloudit.

Pomodleme se na tomto místě velmi starou mariánskou modlitbu „Pod ochranu tvou se utíkáme“ za všechny, koho přímluva Panny Marie může přivést na cestu spásy a za obyvatele Vítovky a také za všechny, kdo tuto postní dobu putovali ke křížům.

5. kříž – Nad Veselím u buku

Galerie

Dřevěný kříž na veselském katastru v místě zvaném „U buku“ byl postaven v roce 1999 na místě mnoha neštěstí, která se zde v minulosti udála. Patří k nim ukončení života z vlastní vůle oběšením, protože tento tmavý a civilizaci vzdálený les tito lidé bez naděje vyhledávali. K tragédiím tohoto místa patří také mocné projevy přírodních sil. V létě roku 1940 zde přišla o život paní Stefanie Seibertová, která pracovala na poli. Událost se odehrála 4. července. Když si paní Stefanie povšimla, že se blíží velká bouřka, běžela domů na Veselí. Nedaleko vesnice si již vyčerpána uvědomila, že se bouřce vyhnout nemůže. V těch dobách se povídalo, že při bouřce se má člověk schovat pod hladký strom. Blesk, který do něj uhodí, sjede rychle do země a člověku neublíží. Takový byl zrovna buk na okraji zámeckého lesa. Vyčerpaná k němu doběhla, a s pocitem důvěry se pod něj ukryla. Blesk, který na sebe nenechal dlouho čekat, do tohoto vysokého stromu uhodil takovou silou, že její život v okamžiku ukončil. Ženě bylo 45 let a v domě zanechala dva syny 13 a 11 let. Pohřbena byla na hřbitově ve Veselí. 11. srpna 1959 nedaleko odsud v poli zahynul následkem úderu bleskem 19 letý mladík Stanislav Kořenek. Jeho hrob na veselském hřbitově najdete také.

Osobně jsem moc rád, že toto naše postní putování ke křížům zavdalo důvod, tento kříž zde obnovit. Přesněji, vsadit do původního základu kříž nový. (Do jeho vrcholu pod oplechování je vsazeno dřevo původního kříže) Poděkování patří rodině Klézlově z Veselí a rodině Šindlerově z Dobešova za uchopení této příležitosti. Kéž se za ně duše v těchto místech tragicky zesnulých u Boha přimlouvají. (Katechismus církve nám připomíná, že nám nemusí prospívat až svatí v nebi, ale všichni, kteří jsou jakýmkoliv způsobem už s Bohem spojeni. A to jsou i duše očekávající plnou slávu. „Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují po této zemi, i zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blažených v nebi. Ti všichni tvoří jedinou církev. Kristus zemřel za všechny, takže co každý koná nebo trpí v Kristu a pro Krista, prospívá všem.“ KKC 962, 961)

žehnání kříže:

Kvůli všem nutným opatřením, spojeným s virovou pandemií těchto dnů, nebude možné se sejít, tak jak to bylo plánováno, v určitý čas k vykonání obřadu žehnání nového kříže. Zato bude našim úkolem po návštěvě kříže zajít také na veselký hřbitov a tam se za výše zmíněné zemřelé osoby pomodlit. Jejich jména na pomnících najdeme. Pomůže nám v tom i zvláštní znamení na náhrobku. Nabízí se také nápad přinést kytičku z louky okolo kříže.

4. kříž – Schenkův kříž u Mankovic

Na levé straně silnice z Oder do Mankovic, 100 metrů před vesnicí stával ještě donedávna památný kříž. Nechala ho postavit rodina Schenkova z Mankovic, v úrovni svých polností. U této rodiny sloužila děvečka, která měla za úkol pást krávy na louce v blízkosti řeky Odry. Jedna z krav však našlápla na podemletý břeh a sjela do hluboké tůně řeky. Protože bylo zvíře z pádu otřeseno, začalo se topit. Děvečka neváhala, skočila do vody a snažila se provazem za ohlávku dostat krávu na mělkou vodu. Kráva ale divoce tloukla kopyty kolem sebe a nebohou děvečku utopila. Než lidé přispěchali na pomoc, byla již dívka mrtvá. Kráva nakonec svůj boj o život vyhrála, a byla se smutnou zprávou předána majiteli. Pro útěchu duše zemřelé a ulehčení svědomí nechala rodina Rajmunda Schenka postavit kamenný kříž. Dnes již nestojí na své místě. V roce 2011 byl kvůli stavbě dálnice přesunut ke kapli blíže k Odrám. (K. Wiltsch, Pověsti Oderska)

Jsou lidské tragédie, za které nikdo vinu nenese. I když bylo rozhodnutí oné dívky nešťastné, bylo jistě vedeno soucitem s trpícím zvířetem a možná i pocitem zodpovědnosti za něj. Takové věci by se neměly stávat, to každý z nás niterně pociťuje. Takový záměr ani nebyl Bohem vložen do jeho stvoření. Boží slovo nám ukazuje, že tento úděl lidstvo přijalo po svém odloučení od Stvořitele a my mu plně nikdy neporozumíme. Můžeme jen soucítit s těmi, koho tato tragédie zasáhla. Od rodičů oné dívky, sourozenců a přátel, ale třeba i do ní zamilovaného chlapce.

Manžele Schenkovi, kromě velkého smutku mohl tížit také neoprávněný pocit viny. Znalec lidského chování by možná řekl, že památník, který nechali na svém poli postavit, byl způsob, jak se s pocitem zodpovědnosti za smrt mladého člověka vyrovnávali. Mnohem důležitější je skutečnost, že kříž umístili u cesty. Důvod nebyl jen upoutat kolemjdoucího, ale vyzvat ho k modlitbě. Kříž v sobě nese zároveň i křesťanskou naději, že smrt otevírá cestu k plnému životu. Tato naděje je motivem každé naší modlitby za zesnulé.

U toho kříže se modleme za onu ubohou děvečku a také oběti všech tragédií, které odvolávají z toho světa lidi v rozpuku života s vědomím, že jim Bůh může nabídnout mnohem více, než mohli od tohoto světa čekat. Pomodleme se také k andělu strážnému, abychom se od něj nechali chránit před každým nebezpečím.

3. kříž: nakloněný kříž pod Veselím

Dřevěný kříž u krajské silnice z Hynčic na Veselí stojí od podzimu roku 1998 na místě bývalé křižovatky cest z Bělotína do Oder a z Hynčic na Veselí. Při stavbě nové silnice Bělotín — Odry letech 1969 — 1970 došlo k posunu křižovatky o cca 300 metrů blíže k Hynčicím. Na tomto místě stával dříve velký kříž kamenný. Už roce 1962 byl při dopravní nehodě sražen na zem a už nikdy nebyl obnoven. Naopak se ocitl opraven v Odrách. Podle pověsti měl kříž právě na tomto místě zamezit podivným jevům, lidmi v minulosti pozorovaným. Byly to ohnivé kruhy, vystupující ze země, mnohdy kutálející se po okolních polích. Tyto nadpřirozené úkazy byly lidmi vysvětlovány různě. Nejvíce si lidé mysleli, že z hlubin země vystupují nečisté pekelné síly. Vozkům se tady často plašívali koně, kteří jsou obzvláště citliví a vnímají i to, co člověk vnímat nedovede. Velký kamenný kříž měl toto místo ochránit. Také se tak stalo, po zasvěcení kříže sv. Panně Marii Sedmibolestné, sv. Máří Magdaleně a sv. Janu Nepomuckému. Zjevování ohnivých kruhů ustalo a koně se již tady více neplašili. Dřevěný kříž na stejném místě byl postaven k 80. výročí vzniku Československé republiky z iniciativy pana Františka Eliáše a farníků z Vražného i Veselí pod záštitou obce Vražné. Vlivem povětrnostních podmínek došlo k vykřivení dubového dřeva kříže, takže se tváří jakoby s pekelnými silami hlubin země dále zápolí. Toto uvádí text na tabuli poblíž kříže, který si můžete osobně přečíst, protože se vydáme právě tam.

Tento v pořadí už třetí kříž nám pro svůj podivuhodný důvod k postavení může připomenout, že zlo v tomto světě ještě není definitivně poraženo. Třebaže Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním definitivně odsoudil zlo k porážce, tento svět je třeba dovykoupit námi. A to tím, že se spojujeme dennodenně s Kristovou obětí a žehnáme všemu tvorstvu svou modlitbou ve jménu Ježíšově. Tam, kde lidé žijí z posvěcující milosti, tam se Bůh sklání k této zemi a činí ji požehnanou. Zlo ztrácí svou sílu.

Svatý Jan ve svém listě píše, že dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1. Jan 4, 18) U tohoto kříže se modelem za všechny, kdo prožívají mimořádně velké obavy a úzkosti, aby se nechali obejmout Boží náručí a uvěřili v jeho lásku, ve které není pro strach místo.

A ještě něco, schránku je třeba hledat v širším okolí. U paty kříže ji tentokrát nenajdete.

Ještě 3 zajímavosti od pana Josefa Klézla:

Obrázek tohoto kříže se dostal do knížky YOUCAT – modlitební knížka pro mladé vydaná Karmelitánským nakladatelstvím v roce 2012 na straně 167.
Ze starších zajímavostí je to, že asi 1 metr od kříže vede dnes již nefunkční dálkový telefonní kabel Berlín – Praha – Moskva. Tento zhruba 2 tisíce kilometrů dlouhý kabel dokázal přenášet až 1920 telefonních hovorů a byl velmi přísně střežen. Známe člověka ještě žijícího který pracoval na údržbě tohoto kabelu.
Když se postavíte na silnici před kříž, je z tohoto místa vidět 13 sakrálních staveb. 8 kostelů a 5 kaplí.

2. kříž: Polachův

Asi 500 metrů od Dobešova na cestě k Veselí se po levé straně nachází velmi starý kamenný kříž nazývaný Polachův. Podle letopočtu na zadní straně, tam stojí už 220 let. Legenda o něm říká, že jméno Polach patřilo ubohému mládenci, který si z nešťastné lásky vzal život. Důvodem byli jeho zámožní rodiče, kteří mu nedali svolení ke svatbě s chudým děvčetem, které miloval. Jeho zoufalství šlo tak daleko, že si vzal otcovu loveckou zbraň a na poli, které patřilo jeho otci, se zastřelil. Zarmoucení rodiče pak nechali v tom místě postavit 4 metrový kříž z pískovce. Na jeho spodní části je stále patrný reliéf Panny Marie bolestné s mrtvým Ježíšem na klíně, což jistě vyjadřovalo hluboký zármutek matky onoho mladého chlapce. Otec mladíka si jistě nepřestal vyčítat svou přílišnou tvrdost a neochotu ustoupit ze svých plánů rozmnožit svůj majetek sňatkem syna s bohatou nevěstou.

Tento kříž nám připomíná, že pozemské statky nedokážou lidem přinést skutečné štěstí a mnohdy mohou způsobit mnoho bolesti a žalu. Apoštol Pavel píše, že kořenem všeho zla je láska k penězům a že z touhy po nich si někteří lidé způsobili mnoho trápení. (1. Tim 6,10) A my můžeme dodat, že ho způsobili i druhým. Dávejme si proto pozor, na čem stavíme svůj život a v čem hledáme své skutečné dobro.

Odpočinutí věčné, dej jemu a jeho rodičům, Pane…

1. kříž: osada Hvězdová

První kříž, ke kterému se vydáme, stojí v oderské osadě, která vznikla roku 1869 směrem na Fulnek a která dostala název Sternfeld – hvězdné pole. Dnes se jí říká Hvězdová. Je to kříž opravený v roce 2000 panem Františkem Eliášem. I když stojí ve svahu směrem k Tošovicím, původně stával na druhé straně cesty u druhého stavení od Oder, mezi dvěma lípami u domu rodiny Zemanových. Lípy ale chřadly a tak musely být odstraněny. Kříž stojící mezi nimi také. Byl proto na popud pana Eliáše za spoluúčasti Historické vlastivědného spolku Odry přesunut na současné místo pod lesem, asi 50 m od cesty.

Důvodem, proč se stavěl kříž právě u cesty, bylo nejčastěji dopravní nehoda. Tak, jak se to děje dodneška. Pravděpodobně se to týká našeho kříže ve Hvězdové.

My u tohoto kříže můžeme vzpomenout nejen ty, kvůli kterým byl tento kříž postaven, ale všechny oběti dopravních nehod na zemi, ve vzduchu i ve vodě.

Na kříži byl velmi vhodně citát z Knihy žalmů: „Ukaž mi své cesty Hospodine.“ Kéž se necháme Bohem vést po tě správných životních cestách a bezpečně dojmeme do nebeského domova.

Projet postní putovní ke křížům 2018

Milí rodiče, milé děti, pro dobou vždy připravujeme pro děti nějakou aktivitu spojenou s nedělní bohoslužbou. V kostele se o něčem vypráví a něco se přidává na nástěnku a děti dostávají na doma nějaký jednoduchý úkol. Letos to bude o něco náročnější. V kázání každou neděli uslyšíme příběh o kříži, protože kříž k postní době patří a protože kříž je znamením naděje, protože v něm je život.

Kříže nemáme jen v kostele a našich domovech, ale kříže zdobí i naši krajinu, stojí u cesty, na křižovatkách i na polích. Letošní rok vás čeká úkol navštívit celkem sedm křížů, které naši předkové z různých důvodů postavili v nedalekém okolí. Každé nedělní odpoledne se můžete vydat k jinému kříži podle pořadí, které je navrženo. Jeho obrázek se vždy objeví na připraveném kříži v kostele. Rodina, která se chce do tohoto projektu zapojit, dostane takovouto brožurku se seznamem míst. K ní je také k dispozici mapa se zaznačenými místy, abyste kříž bezpečně našli.

Aby měly děti motiv se na tento mini výlet vydat, naleznete v brožurce vždy část citátu některého ze světců o kříži. Takto nás na cestě budou doprovázet i svatí. Citát je však neúplný, jeho dokončení najdete v železném tubusu, který se bude nacházet v těsném okolí kříže. Citát si pak můžete do brožury dopsat. Kromě dokončeného citátu v tubuse najdete také malý předmět. Proč je důležitý se dozvíte později. Jméno tohoto předmětu je třeba zaznamenat do brožury. Aby byl tento projekt zábavný, na zadní straně najdete 7 nafocených detailů z těchto křížů. Úkolem dětí bude ho na navštíveném kříži najít a přiřadit mu v brožuře správné číslo.

brožurka ke stažení: venkovní část vnější část

mapa křížů 2018

1. kříž: Veselí

Jak první jsme vybrali kříž, který se nachází na Veselí a to u domu Petra a Adély Foldynových. Víme o něm to, že ho nechal postavit roku 1898 pan Jiří Schilhab a to na místě starého hřbitova. Ten byl totiž v těchto místech ještě počátkem 18. století, ale pro podmáčenou půdu byl přesunut do středu obce. Pokud se k tomuto kříži vydáte, neváhejte na Foldynovi zazvonit. Jistě vás rádi pohostí horkým čajem, s rumem i bez něj. Přejeme příjemné putování a poznávání symbolu, který je spojen s velkou láskou Pána Boha a s naší nadějí na věčný život.

2. kříž: Pohoř, Olšová

Tento kříž je jiný, než ten první, protože není z kamene, ale ze dřeva. Kamenný je jen podstavec před křížem. Nevíme kdo ho postavil, ani kdy, jen že nestál u cesty jako teď, ale více v poli. Protože ho nějaký vandal poničil, rozhodl se ho pan František Eliáš se svými přáteli v roce 2000 opravit. Dva roky potom byl přesunut blíže k silnici. Najdete do něj vyrytá slova Pána Ježíše, která říkal svým učedníkům při poslední večeři: „Jeden z vás mě zradí.“ Takto kříž mluví i k nám, protože i my můžeme svým hříchem Ježíše zradit. Nad tím je dobré se zamyslet. Pokud se chcete ke kříži hodně přiblížit, dávejte pozor, protože ho obklopuje šípkový keř jako v pohádce o Růžence. Trny vás chytí a nebudou vás chtít pustit. Výlet můžete zakončit opatrným výstupem na rozhlednu a prohlédnout si tak okolí i kříž samotný z vrchu.

3. kříž: Odry, Křížová ulice

Kříž, kterému se tentokrát vydáme je skutečná rarita. Jedná se totiž o nejstarší kamenný kříž na Odersku, dokonce se po něm jmenuje celá ulice – totiž ulice Křížová. Podle svědectví původních německých obyvatel tam byl tento kříž postaven na památku velké povodně v roce 1604 a epidemie moru, který po té následoval. Hladina vody měla dosahovat až do výše podstavce, na kterém stojí sv. Marie Magdaléna, vyzývající k pokání. Je to proto, že každá taková tragická událost měla vést ke zpytování svědomí, a k pokání za hříchy. I když bychom neměli vždy v přírodních pohromách vidět Boží trest, je to viditelná výstraha, že člověk může být nečekaně povolán z tohoto světa na věčnost. Lidská lebka, pod postavou Máři Magdaleny je připomínkou naší smrtelnosti.

4. kříž: Tošovice, pole směrem na Jestřábí

Další místo, na které se vydáme, jsou Tošovice. V této obci žil v době minulé sedlácký rok Schindlerů. Nejznámějším z nich byl slavný Tošovský rodák Johann Schindler, který se narodil v domě popisném 12, nedaleko kostela, 15. května roku 1822. Kronika o něm píší, že když jako dítě pásl ovečky svého otce, přitom nožíkem vroubkoval různá dřívka a vyřezával z nich ozdobné věci. Takto v něm objevili skutečné umělecké nadání. Protože si to rodiče mohli dovolit, poslali Johanna do učení až do Vídně. Tam své nadání rozvinul natolik, že se stal uznávaným akademickým sochařem, který ovlivnil mnoho významných vídeňských staveb. Na oderském hřbitově najdete jedno z jeho osobních děl. Je to náhrobek jeho neteře Aldeheid, která zemřela roku 1881 v 19ti letech. Jedná se o sochu sedící mladé ženy s věncem růží v jedné ruce a s portrétem zemřelé v druhé. Johann Schindler zemřel ve Vídni v roce 1893, tedy ve svých 71 letech. Velmi podrobné povídání o této osobnosti najdete příloze Oderského zpravodaje z minulého měsíce. (únor 2018)

Pro naše vyprávění není důležitá jeho osoba, ale osoba ženy, která se nikam do světa nevydala. V rodině Schindlerů se buď narodila, nebo se do ní přivdala. Nepodařilo se nám zjistit, rok narození, jen to, že nosila krásné jméno Anna. Spolu s ostatníma nejspíš chodila, jak bylo u sedláků zvykem pracovat na pole. Pak přišlo léto rok 1926 a tragická událost. Přihnala se totiž bouře a v tu chvíli se rolníci snaží uchránit sklizenou úrodu, obilí, slámu nebo seno před deštěm. Lze se domnívat, že právě toto se ji stalo (nekřesťansky řečeno), této ženě osudným. Zasáhl ji totiž blesk, který uprostřed práce ukončil její život. Právě na památku této události její nebližší postavili na tom místě kříž s jejím jménem a datem úmrtí 1926. Později byl kříž opraven a přesunut blíže k cestě, tak, aby lidé chodící kolem mohli uctít její památku a prosit za spásu její duše.

Když toto místo navštívíte, učiňte to samé a můžete také vzpomenout všechny, kdo podobně zahynuli. Tento kříž nám může připomenout dvě pravdy. Jedna je ta, že se máme za své zemřelé neustále modlit a ta druhá, že všechno co děláme, máme dělat ke slávě Boží a pro něj samotného. Pak není důležité, jestli někdo právě modlí, nebo s myšlenku na Boha právě pracuje na poli.

5. kříž: Loučky, kaple Panny Marie Růžencové

Tentokrát se už podruhé nebudeme muset vydávat ke kříži na žádný vrchol. V našem putování již pátý kříž stojí nedaleko řeky Odry a to v Loučkách přímo u kaple Panny Marie Růžencové. Podle datace pochází z roku 1903 a byl postaven rok dva roky po dokončení kapličky, nákladem manželů Rosiny a Franze Walzetových. Podle pamětníků byl tento kříž postaven podobně jako ten oderský po povodních, není to ale zcela jisté. To, co je na kříži zajímavé, je soška Panny Marie Bolestné, místěná v podstavci a také biblický text vhodný pro začátečníky v němčině: „Ich bin der Weg, die Wahrheit und das Leben.“ „Já jsem cesta, pravda a život.“

Další nápis na podstavci je vlastně velmi naléhavá modlitba: „Ježíši, nebuď našim soudcem, ale Spasitelem.“ Ten, kdo navrhl tento text, musel dobře znát Písmo svaté. Jedná se totiž o samotná Ježíšova slova z Janova evangelia minulé neděle: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale svět byl skrze něho spasen.“ Jan 3, 17.

V tomto kříži v Loučkách může tedy objevit svojí poselství. Jednak to, že utrpení Ježíše se velmi bolestně dotýkalo také jeho Matky, tak jak to předpověděl prorok Simeon v chrámě. Právě na tomto místě utrpení nám byla dána za Matku. Nelze ji tedy oddělit od naší spásy. A pod jejím vedení spásy snadněji dosahujeme. Druhé poselství ukazuje na důležitost naší víry v Krista. Protože, jak sám Spasitel říká, soudu podléhá ten, kdo nevěří v Syna člověka. Naopak, kdo se s vírou a nadějí k němu obrací, nebude mít v něm soudce, ale Zachránce. Kristus je přímluvcem u Otce, který nás nebude obviňovat z našich hříchů, ale bude Otci ukazovat své rány, kterými jednou provždy zahladil naše viny.

6. kříž: Františkův kříž v Kolonce

Dnešní den nás čeká výprava do Vítovky. Když se jde směrem od Louček, prochází se osadou nazývanou Nová Ves, lidově nazývaná Kolonka, tedy malá kolonie. Za ní, pokud postupujete vzhůru k Vítovce, uvidíte vpravo u cesty stát kamenný kříž, kterému se říká kříž Františkův. Nachází se asi 100 m pod Božími mukami vyznačenými na vaší mapě. Tento kříž připomíná jednu velmi smutnou událost. (dále zdroj Wiltsch Stalo se to v srpnu v roce 1881. před koncem prázdnin. Nedaleko stávala hájovna, kdy si hráli dva dvanáctiletí chlapci na vojáky. Jeden z chlapců byl synem hajného Kuntschika a druhý, syn souseda Wesselského z Louček. Syn hajného přišel s nápadem, že by si mohli zastřílet z opravdové flinty. Šel domů a přinesl otcovu brokovnici. Aby nikdo neviděl, kdo to střílí, schovali se chlapci za kopeček v místě dnešního kříže. Syn hajného nepočítal s tím, že brokovnice je nabitá. Při manipulaci vyšla rána a zasáhla nebohého Františka Wesselského do obličeje. Strašně znetvořená tvář chlapce, přivedla synka hajného až k šílenství. Nevěděl, co má hrůzou udělat. Tu mu blesklo hlavou, že když Františkovo bezvládné tělo zahrabe do země, nikdo nebude vědět, co se vlastně stalo. Vzal motyku ukrytou v nedaleké mezi a zahrabal kamaráda do mělkého hrobu.

Když přišel večer a František se nevracel domů, začali ho rodiče hledat. Věděli dobře, s kým se František kamarádí. Vždyť osada Kolonka není od Louček daleko a všichni sousedé se dobře znali. Šli do hájovny a ptali se, jestli u nich není jejich chlapec. Všimli si přitom vyděšeného chlapce od hajného. Když se ho ptali, kde je František, přiznal se, co strašného vykonal. Rodiče rychle běželi na místo tragédie a vyhrabali tělo milovaného synka.

Při vyšetřování případu dospěli lékaři na základě provedené pitvy, že nebohý František Wesselski nezemřel na následky střelného poranění, ale udušením, které zapříčinil jeho kamarád tím, že ho zahrabal hlínou. Otec a matka Františka se dlouho nemohli smířit se smrtí drahého chlapce. Pro klid svědomí a usmíření s Bohem, postavili svému synovi památný kříž, který zde stojí dodnes.

Při každé takové události se lidé, zvláště rodiče, ptají, proč Bůh takovému neštěstí nějak nezabránil? Byly to jen děti, které si chtěli hrát. Také onen hajný si mohl vyčítat, proč zbraň lépe nezabezpečil. Proč nebyl důraznější v napomínání syna, aby na ni nešahal. Nehledě na onoho chlapce, který se možná po celý svůj další život trápil vinou.

Na všechna taková proč zde člověk nenajde odpověď. My jen poznáváme to, že tragické události patří k tomu slzavému údolí. Nejsou projevem Božího trestání ani způsobem, jak se projevuje jeho vůle, ale následkem rozladění, které postihlo svět, jak nám Boží slovo říká, kvůli odporu člověku vůči Bohu. Tragédie tohoto typu jsou ty falešné tony, které se nelíbí ani lidem, ani Bohu. Ale dokud bude svět světem, budou tady. My jen může tušit, jak Bůh usilovně podpíral rodiče zemřelého Františka, stejně i jeho kamaráda, který netušil, k čemu povede neuposlechnutí otcova příkazu.

Z toho všeho vyrůstá jedno trpké poučení. A to je význam poslušnosti. Poslouchání se netýká jen děti, ale především nás dospělých. Jak říká 5. kniha Mojžíšova: „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život.“ (Dt 30, 19-20)

Nedaleko kříže stojí již zmíněná Boží muka. Na nich najdete jeden z detailů vytištěných v brožurce. Krabička s citáty bude na tomto místě jen do čtvrtku a pak se přesouvá k poslednímu kříži.

7. kříž: Dobešov – Dvořiska

výprava na Velký pátek

Mezi Dvořiskem a Dobešovem stával od roku 1881 mezi dvěma stromy dřevěný kříž, který nechala postavit rodina Wesselských z Dobešova u bývalé polní cesty. Od dob kolektivizace byl kříž zvláštně nakloněn směrem k Dobešovu. Důvod byl jednoduchý, někdo se jej snažil strhnout koňmi nebo traktorem dolů. Kupodivu se mu to ale nepodařilo. Jako svědek němý neúspěchu na místě zůstal dvakrát přetržený, zrezivělý řetěz. Počátkem 90. let bylo rozhodnuto, že tento kříž už ve špatném stavu, bude nahrazen novým křížem. Nebylo však snadní ho ze země dostat a museli ho vykopat. Zjistilo se, že svislé břevno bylo vyrobeno z jednoho kusu modřínu a ten v půdě vypustil kořeny. To byl také důvod, proč se ho nepodalo vyvrátit. V roce 1992 byl vyroben kříž nový v Odrách na hájence nad rybníky a odtud jej nesli bratři kapucíni na ramenou až na místo původního kříže, kdy byl vsazen do betonové patky.

Toto místo nám vypráví o tom, že kříž je velmi silným znamením, které může odolávat těm největším bouřím i lidské zlobě. Stane se to tehdy, když je zakořeněn v lidském srdci, jako znamení naděje. To proto, že bolest není konec lidského údělu, ale proměňuje se ve vzkříšení.

Velmi zajímavý příběh má onen rezavý řetěz, který na kříži zůstal po marné snaze ho vyvrátit. Kovářským mistrem Šmatelkou z Luboměře byl opatřen ostny a upraven do podoby trnové koruny. Ta byla pak umístěna na kříž původní, který byl po opravě postaven na rozcestí přímo v Dobešově. Na něj se můžete jít podívat.

Děkuji, že jste se do postního putování ke křížům zapojili.

otec Petr

Zdroj: Květoslav Wiltsch, Pověsti o kaplích, křížích a božích mukách na Odersku