Cesta světla

Cesta světla

Osobní velikonoční pobožnost

Text Mons. Jan Graubner, ilustrace Zdirad Čech (Kartuziánské nakladatelství Brno 2010)

Pane Ježíši, svou smrtí na kříži jsi nám ukázal lásku až do krajnosti. Ty jsi však svou smrti smrt zrušil. Přemohl jsi hřích, a proto jsi zvítězil i nad smrtí. Otevři naše srdce, abychom se uměli radovat s tebou a dej nám čisté srdce, abychom tě mohli vidět v každodenním životě, byli posilněni tvou přítomností a měli účast na tvém vítězství. Amen.

I.

NENÍ ZDE, BYL VZKŘÍŠEN
St01
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Na úsvitu přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Anděl jim řekl: Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte to jeho učedníkům. (Srov. Mt 28,1.5-7)
Hned na úsvitu jdou ke hrobu. Nesedí doma se svou bolestí a zklamáním. Jdou za Ukřižovaným a setkají se s Božím poslem. Dostanou úkol povědět to učedníkům. Když plní své poslání, jde sám Ježíš proti nim.
Mnozí rodiče vyrostli ve víře tím, že v ní vychovávali své děti, že sami dělali, k čemu vedli děti. Když zvěstovali Boží slovo a sami ho uskutečňovali, zakoušeli, jak je pravdivé a mocné. Když uváděli děti do důvěrného rozhovoru s Ježíšem, sami zakoušeli jeho oblažující blízkost. Když se nevyhýbali křížům, ale snažili se je nést, cítili, jako by na druhé straně jejich kříže byl on sám. Když vedli děti k službě lásky, objevovali samotného Boha působícího v nich.
Pane, dej nám lásku, která hledá Ukřižovaného, přijímá Boží slovo a jedná podle něj. Dej nám odvahu k předávání víry, ať poznáme, že jdeš před námi, ať se s tebou setkáme. Amen.
 
II.
VIDĚL A UVĚŘIL
St02
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Petr vešel do hrobky, a viděl, že tam leží pruhy plátna. Roušku, která byla na Ježíšově hlavě, byla složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, viděl a uvěřil. (Srov. Jan 20,6-9)
Víra nepotřebuje důkazy a nestaví na senzačních zjeveních, ale umí číst Boží znamení. Dar víry dává Bůh tomu, kdo je ochoten věřit, kdo o víru prosí. Petr a Jan běží spolu. Mladší a milující Jan je rychlejší, první vidí otevřený hrob a v něm plátna, ale nevejde. Dá přednost Petrovi, jako by chtěl vzkázat i nám, že nadšená víra a vynalézavá láska jsou v církvi motorem, který potřebuje řízení a jistotu autority představených. Vidí pruhy plátna pečlivě složené. Kdyby někdo tělo ukradl, nedával by si práci s jejich skládáním. Pruhy plátna, které omotávaly Kristovo tělo jako pouta, jsou zde. Kristus je vysvobozen z pout smrti. Jan vidí znamení a uvěří jeho poselství, přijme to, čemu dosud nerozuměl.
Uč nás, Pane, přijímat tvé slovo s důvěrou a s nadšením je uskutečňovat, abys nám mohl odhalit i svatá tajemství, která nás přesahují. Probouzej v nás nadšení víry, rozněcuj oheň lásky a přidej nám ochotu k poslušnosti představených, aby pro harmonii charismat bylo společenství tvé církve krásné a zdravé. Amen.
 
III.
KOHO HLEDÁŠ?
St03
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Mistře!“ Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ (Srov. Jan 20, 16-18)
Pláče u prázdného hrobu. Hledá Ježíše, chce aspoň jeho tělo. Mluví s anděly, dokonce i s Ježíšem, ale nepozná ho. Teprve, když ji osloví jménem, objeví svého Mistra. Obejme mu nohy jako proroku a Božímu vyslanci. Ježíš však nyní nestojí o její vyznání a klanění. Není čas pro osobní útěchu. Je třeba hlásat světu Kristovo vítězství. Proto ji posílá vydat svědectví apoštolům a ona se stává jejich apoštolkou. Formace dnešních apoštolů začíná v rodině. Mateřské slovo a svědectví o Kristově vítězství, moci a lásce buduje církev i vychovává budoucí kněze. Když rodiče dají život dětem, má Bůh koho volat. Když rodiče přivedou děti k přátelství Kristem, má Bůh koho poslat, aby hlásal evangelium.
Pane, ty znáš osobně každého z nás. Těší tě, když tě hledáme v Božím slově a v eucharistii. Rozněcuj naši lásku k tobě, abychom uměli slyšet, když nás voláš. A dej nám ochotu hlásat tvé vítězství našim nejbližším i okolnímu světu. Amen.
 
IV.
ZŮSTAŇ S NÁMI
St04
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Ještě ten den se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy. A jak cestou hovořili, připojil se k nim sám Ježíš, ale oni ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem spolu rozmlouváte?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta naši přední mužové odsoudili a ukřižovali. Některé ženy sice říkaly, že on žije, ale…“ On jim řekl: „Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět?“ A vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. (Srov. Lk 24, 13-27)
Učedníci jsou tak plní bolesti, že se jen navzájem utvrzují ve smutku a beznaději. Když se k nim na cestě připojí sám Ježíš, nejsou schopni ho poznat. Ježíš je nechá vymluvit. Trpělivě naslouchá a přijímá jejich bolest. Pak jim vysvětluje Písma, sděluje Boží slovo. Jejich srdce se začnou uzdravovat a jim začíná být s Ježíšem dobře. Dokonce přestanou myslet na sebe a naléhají na Ježíše, který dělá, jako by chtěl jít dál: Zůstaň s námi, neboť se připozdívá.
Když přijdou v našem životě těžké chvíle, když ztrácíme naději, uč nás, Pane, naslouchat tvému slovu a přijímat ho s důvěrou, hledět na tvou tvář, vyjít ze svého smutku a konat skutky lásky k bližním. Amen.
 
V.
OTEVŘELY SE JIM OČI A POZNALI HO
St05
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Lk 24,30-31)
Skutek lásky a společenství s Kristem učedníky osvobozuje od svázanosti vlastním smutkem a beznadějí. Láska otevírá oči. V jejím světle poznáváme Boha, protože, když milujeme, je v nás Bůh, který je Láska. A co teprve, když se společenství s Kristem dovrší přijetím eucharistie!
Ježíš neváže učedníky na svou osobu. Zmizí. Oni správně pochopí, že musejí spěchat do společenství církve. Proto se ještě v noci vrátí k apoštolům do Jeruzaléma. Bůh je zázračně uzdravil, proto je třeba se ukázat kněžím. Tam se jejich víra upevní a oni se ve společenství církve znovu setkají s Kristem.
Dávej nám, Pane, sílu prakticky milovat, abychom byli schopni vidět Boží věci, a uč nás tak přijímat andělský chléb, abychom tě v něm skutečně poznali. Amen
 
VI.
VIDĚLI PÁNA A ZARADOVALI SE
St06
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám! Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám. Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ (Lk 24,36.37-38)
Mluví o Ježíši, a najednou ten, který byl přítomen v jejich myslích, stojí uprostřed nich. Leknou se. Nejsou obětí omylu? Vidí toho, kterého znají léta, a přece nemají jistotu. Vzkříšení není návrat k pozemskému životu. Zmrtvýchvstalý je tentýž jako Ukřižovaný, ale má tělo oslavené. Dotýká se jich, jí s nimi, aby poznali, že on není přelud. Přesto od nich žádá víru. Předává jim dar pokoje.
Uč nás, Pane, mluvit o tobě s vírou v našich rodinách i společenstvích, abychom se mohli radovat z tvé přítomnosti a rozdávat lidem tvůj pokoj. Amen.
 
VII.
KOMU ODPUSTÍTE, JE ODPUŠTĚNO
St07
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
„Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,21-23)
Zmrtvýchvstalý odevzdává apoštolům největší plod své smírné oběti: odpuštění a pokoj. Zároveň ujišťuje, že je Bůh, protože jen Bůh může odpouštět hříchy. Apoštolům dává moc odpouštět v jeho jménu, protože On sám v nich bude působit, zázračně uzdravovat duše. Kéž bychom více chápali uzdravující sílu svátosti smíření a dovedli ji správně užívat, aby se skrze nás šířila spása světa!
Upevňuj v nás, Pane, jistotu, že co ty odpustíš, už nikdy nepřipomínáš a pomáhej nám odpouštět bližním tak, jak prosíme, abys odpustil ty nám. Kéž tvůj dar odpuštění se šíří jako lavina uzdravující svět i skrze nás. Amen.
VIII.
PÁN MŮJ A BŮH MŮJ!
St08
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Potom vyzval Tomáše: „ Vlož sem prst a podívej se nu mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku a nebuď už nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj.“ (Jan 20,27-28)
Tomáš ještě neví, že poznání z Boží milosti dává větší jistotu než dotyk prstem. Pán se k Tomášovi sníží a vyhoví jeho prosbě. Ale zve ho k víře, protože křesťan je pozván ne k tomu, aby seděl v jistotě, nýbrž chodil ve víře. Milost mu otvírá oči, on žasne, vyznává víru a klaní se. Nepotřebuje víc. Ted‘ taky ví, že ho Ježíš opravdu zná.
Pane Ježíši, ty nepřicházíš jako triumfující vítěz. I na oslaveném těle neseš rány jako znamení oběti, abys nám připomněl, že Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý je jeden a týž. Dej i nám pochopit, že kdo chce účast na tvé slávě, musí s tebou nést i kříž. Amen.
 
IX.
PÁN JE TO!
St09
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „nemáme.“ On jim řekl: Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. (Jan 21,4-6)
Zázračný rybolov už jednou zažili. To musí být Ježíš. Snad vzpomínají, že jim tehdy řekl: Od nynějška budeš lovit lidi. Je správné, že se vrátili k práci? Dostali přeci poslání svědčit o Zmrtvýchvstalém a získávat lidi pro Boží království, hlásat se střech a ne stáhnout se do soukromí.
Pracují do rána, ale úspěch není úměrný jejích námaze. Ten daruje Bůh, zvláště když jde o spásu duši, o růst Božího království. Snad vzpomínají, že jim říkal: Beze mne nemůžete dělat nic. Nyní znovu zakusili, že s Ježíšem je možné všecko.
Pane Ježíši, s nesmírnou laskavostí jsi vychovával a povzbuzoval své učedníky. Měj i s námi trpělivost a nepřestaň nás povzbuzovat k vydávání svědectví o tvém vítězství. Dej nám vytrvalost v službě, abys mohl darovat i úspěch. Amen.
 
X.
PANE, TY VÍŠ, ŽE TĚ MILUJI!
St10
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji!“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce!“ (Jan 21,17)
Petr rád vyznává Ježíši svou lásku. Patří mezi jeho přátele od počátku. Ale už potřetí? Snad si vzpomíná na svoje trojí zapření a zarmoutí se. O to pokorněji vyznává znovu svou lásku. Pán mu svěřuje svou církev. Nežádá od Petra dokonalost, ale lásku. Pro jeho lítost a pokoru mu může odpustit a znovu darovat nevinnost. Petr ví, že ho Ježíš zná i se slabostmi. Tím více ho posiluje i zavazuje Ježíšova důvěra. Příště už zbaběle neuteče, dá za Krista život.
Pane, každý z nás musí žasnout nad tím, že nám dáváš stále novou důvěru, i když znáš naše slabosti. Dopřej nám milovat tě tím víc, čím víc jsme tě zraňovali. Uč nás vážit si tvé důvěry a velkoryse na n i odpovídat. Amen
 
XI.
JDĚTE A HLÁSEJTE EVANGELIUM!
St11
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ledy a získávejte mi za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28, 18-20)
Vítězný Kristus, který má všechnu moc v rukou, přikazuje: Získávejte za učedníky všechny národy, to znamená i všechny sousedy, blízké i vzdálené, příbuzné. Křtěte a učte je zachovávat moje slovo. Kolik je kolem nás těch, které je třeba pro Krista získat? Kolik nepokřtěných? A kolik pokřtěných, ale nevyučených? Kolik rodičů a kmotrů zanedbalo svůj úkol? Nečekají lidé v mé blízkosti právě na mě, že je přivedu ke Kristu? Jak to mám dělat, aby mě přijali?
Pane, dej nám odvahu poslechnout tvůj příkaz a vydávat svědectví o tobě lidem v našem okolí. Prohlubuj náš zájem o jejich obrácení a pomáhej nám žít jako noví lidé tak přitažlivě, aby se mohli zajímat o důvody naší naděje a radosti. Amen.
 
XII.
JSEM S VÁMI AŽ DO KONCE SVĚTA
St12
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Když to pověděl, byl před jejich očima vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. (Sk 1,9)
Své poslání na zemi Kristus splnil a vrací se k Otci. Jde nám tam připravit místo a zase přijde, aby nás vzal k sobě, abychom i my byli s ním v jeho slávě. My zatím žijeme v očekávání a v přípravě. Jsme ve světě, ale nepatříme světu. Lišíme se od něj jako lidé naděje, kteří mají před sebou velký cíl, a proto odkládají všechno, co jeho dosažení brání, co zdržuje na cestě.
Pane Ježíši, očima tě nevidíme, ale jsi s námi ve svém slově a v eucharistii. Zviditelňuješ se ve své církvi, když jsme v tvém jménu. Uč nás žít z tvého slova tak, abychom zakoušeli jeho moc. Uč nás přijímat eucharistii tak, aby šlo vždy o osobní setkání s tebou. Uč nás být s bratry a sestrami tak sjednoceni v tvém jménu, aby se svět mohl s tebou setkat a uvěřit, aby znovu získal perspektivu věčnosti a naději. Amen
 
XIII.
SETRVÁVALI V MODLITBÁCH
St13
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Potom se apoštolové vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. Všichni jednomyslné setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. (Sk 12, 14-16)
Společenství v modlitbě patří k základním znakům církve. Apoštolové se modlí společně s Ježíšovou matkou a s jeho příbuznými. Společně se připravují na vylití Ducha Svatého, který dává církvi život. Modlitba nejlépe disponuje k přijetí Božích darů. Církev vždy roste ze společného slavení bohoslužby. I domácí církev každé rodiny roste ze společné modlitby a společné účasti na bohoslužbě. Rodina, která se modlí, trvá, říkala svatá Tereza z Kalkaty.
Pane Ježíši, probuď v našich rodinách touhu po společné modlitbě a dej rodinám takovou radost z tvé přítomnosti, aby krása církve znovu rostla skrze krásu rodin. Osamělé přiváděj do společenství modlitby, aby měli podíl na živých buňkách církve. Amen.
 
XIV.
BYLI NAPLNĚNI DUCHEM SVATÝM
St14
Kristus vstal, aleluja! Opravdu vstal, aleluja!
Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se žene silný vítr a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělili se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. (Sk 2. 2-4)
Duch Svatý proměňuje apoštoly. Ztrácejí strach hlásit se k Ukřižovanému a Vzkříšenu. Vycházejí ven a vydávají neohrožené svědectví o Kristově vítězství. Svatý Duch působí i v davu, který jejich svědectví přijímá, a tisíce lidí žádají o křest. I v dějinách církve působí Duch velké změny k dobru lidstva a k spáse světa skrze ty, kteří se mu dávají k dispozici. Dovolím mu jednat i skrze mne?
Pane, dej nám svého Ducha, aby proměnil naše srdce, vytvořil z nás svaté společenství těch, kteří mají jednoho Ducha, a dej, abychom se jím nechali vést, abychom chtěli a konali to, co chceš ty, aby i skrze nás rostlo tvé království na zemi. Amen.
Kde jsme?

pozvánky

Statistika