prožívání neděle
Opět pokračujeme v nedělních inspiracích
bohoslužby na internetu
Boží slovo na tento týden
12. neděle v mezidobí
úvod do Boží slova Vojtěcha Kodeta
Kázání otce Romana Vlka
Doporučujeme stáhnutí mobilní aplikace pro Androidy
* * *
*
5. neděle velikonoční
Modlitba v rodině 5. velikonoční, z Italského originálu přeložil o. František Staněk
4. neděle velikonoční
kázání pro děti
kázání otce Petra pro dospělé
Modlitba v rodině 4. velikonoční, z Italského originálu přeložil o. František Staněk
Zdroj Immagini www.qumran2.net
Některé klíče ke čtení obrázku
Chůze s Ježíšem
Jdeme ulicemi života s tisíci otázkami, pochybnostmi a nejistotami, plus tento okamžik pandemie a uvěznění nás nutí ptát se: kde je Bůh? Stejně jako učedníci Emauzů potřebujeme setkání s vámi, abychom nám mohli vysvětlit písma a teplo vašeho Slova, abychom se mohli intenzivněji zapojit do tajemství vaší Velikonoc.
Cesta je dlouhá, někdy se stává únavou, ale vaše přítomnost nás povzbuzuje a zkracuje doby. Čas je krátký a my chceme být s vámi, neodhýbejte se od nás. Stejně jako u Emmause, když děláte „jako byste museli jít dále“, naše srdce vyskočí, protože chceme sdílet stůl a přátelství.
Dnes pokračuješ, lorde Risen Ježíši, abych tě setkal tisíci způsoby. Když láme chleba v eucharistii, cítíme vás ještě více přítomní. Víme, že ti, kteří vás poslouchají a sdílejí váš chléb, najdou projekt štěstí. Dech vašeho Ducha, živá vzpomínka na vaši dodávku a vaše rozhodnutí se vznáší nad těmi, kteří se shromáždili ve vašem jménu, rozbijí, sdílejí chléb a modlí se společně s naším Otcem, tedy z nebe a země.
kázání otce Pavla na 3. neděli velikonoční
Modlitba v rodině 3. velikonoční, z Italského originálu přeložil o. František Staněk
Biblické texty
Obrázek pro děti:
Modlitba v rodině, z Italského originálu přeložil o. František Staněk
Alternativou k prožití nedělních bohoslužeb v kostele je tzv. rodinná liturgie. Její průběh ve dvou verzích (varianta pro dospělé a pro děti) pro vás připravili na webu pastorace.cz zde jsou odkazy:
https://www.pastorace.cz/clanky/manual-pro-domaci-nedelni-bohosluzbu
Biblické texty neděle najdete zde:
https://www.vira.cz/nedelni-liturgie
http://m.liturgie.cz/lekcionar/
Inspiraci pro práci s dětmi najdete zde. Jen je třeba v levé nabídce zvolit postní dobu cyklu A a následně příslušnou neděli
http://www.kanan.cz
Zde najdete kázání na neděli, tak jak by byla proneseno v Odrách 5. neděli postní
Pro děti: Vzkříšení lazara – kapesník
Dnes tady mám věc, kterou máme skoro vždycky u sebe. Je to kapesník. Kapesníky máme buď takové plátěné, ale také mohou být papírové. Nosíme je v kapse, proto se asi jmenují kapesníky. Kdy se z kapsy vytahují? Když se mám chce smrkat, nebo kýchat. Ale také ještě jindy. Je to tehdy, když někdo pláče a je třeba mu utírat slzy.
Jaký se nosil kapesník v době Pána Ježíše, nevíme, ale víme, že ho v tom dnešním příběhu Ježíš potřeboval. Plakal totiž spolu s ostatními u hrobu svého přítele Lazara. Jestli měli všichni kapesník společný a půjčovali si ho, nebo měl každý vlastní, to zase nikdo neví. Trvalo to ale jen chvíli. Ježíš obrátil své zaslzené oči vzhůru ke svému Otci, něco mu pověděl, pak si slzy utřel, kapesník odložil a zavolal směrem k tomu hrobu: „Lazare, pojď ven!“ A Lazar vyšel, možná trochu omámený, ale živý.
Toto je, velmi krásný příběh, protože nám vypráví něco o tom, že Ježíš má moc i nad smrtí. A smrti se my všichni bojíme. Znamená to, že si jí mát už nemusíme, že nezůstaneme v hrobě navždycky, ale čeká nás život u Boha. Ten kapesník je znamením toho, že nám Ježíš jednou osuší každou naší slzu. Skončí každý pláč a každý nářek a začne království velké radosti. A to proto, že jsme všichni jako Lazar Ježíšovy přátelé.
úkoly:
Zavolejte někomu, kdo by mohl být smutný.
Z papírových kapesníků si vytvořte na stole scénu vzkříšení Lazara. Minimálně tam bude Ježíš Lazar, Marie a Marta. Mohou tam být ale i učedníci. Můžete si vše zahrát jako divadlo.
pro dospělé od otce Petra Kuníka
Lidem je typické, že ke všemu zajímají nějaký postoj. Televize, rádio a internet jsou plné různých názorů. Lidé komentují a vyjadřují se k tomu, co se děje. Není snadné se v této spleti slov vůbec vyznat. My jako lidé věřící v Boha, máme ovšem jedinečnou výhodu. Máme slovo, které neříká člověk, ale Bůh. Nemělo by smysl, aby nám ho On dával, pokud nedokáže hovořit i do aktuální situace, ve které člověk žije. A tak minimálně každou neděli jsme zváni k tomu, abychom šli k prameni, odkryli pěnu tisíce lidských slov, která nás zahlcují a nalezli hladinu čisté vody. Slovo, které má moc dávat skutečný život.
Dnešní evangelní vyprávění začíná sv. Jan vzkazem obou Lazarových sester Ježíšovi. „Ten, kterého máš rád, je nemocen.“ I když čtenář vytuší, že se naléhavě prosí, aby přišel, Ježíš čeká dva dny. Měl své důvody. Kromě toho, že měl v záměru vykonat větší zázrak, než bylo uzdravení slepého, dělá tím ještě něco mnohem důležitějšího. On titíž dává lidské nemoci, ale také lidské smrti DŮVOD. Proč se mi to děje, co jsem komu udělal? Ptají se lidé. A Ježíš si dovolí říci, že tím důvodem je oslavení Boha. Tak a co to znamená. Nikdo by si asi netroufnul u lůžka umírající něco takového prohlásit. Kristus ano.
Doslova celý svět prožívá v těchto týdnech paniku a ve velkých nemocnicích v Itálii, ve Španělsku a nově teď v New Yorku si lidé šahají až na dno svých sil. Právě v oné naposled zmiňované metropoli zůstávají ve službě i zdravotní sestry, u kterých se prokázala nákaza, jen proto, že zatím nemá příznaky. Něco těžko představitelné. Kdo by si dovolil tam nakráčet a říct to, co vyslovil Ježíš. To vše je k Boží oslavě.
Přesto toto Ježíšovo slovo zůstává platné, nikdo ho nemůže zpochybnit. Může se nám pouze poodkrýt skrze víru, která umí pohlédnout mnohem, mnohem dál. Dokonce dál, než jen ocenění té obdivuhodné vlny solidarity a hrdinství těch obyčejných, o kterých včera hovořil i Svatý otec. Jestliže Kristus prohlásí, že to, co se s Lazarem děje je k oslavě Boha, říká tím, že Boží slávou a tedy i slávou člověka samotného, není jen jeho narození a život, ale může jí být také jeho nemoc a smrt. Ono slovíčko může je velmi důležité, protože tento smysl oslavení Kristus spojuje se svou osobou. „Já jsem vzkříšení a život!“ Odpoví Martě. Říká ji přímo, že díky něho už nic v lidském životě nemůže být vyňato z Boží lásky. Ať už se to jeví sebe vzdáleněji Boží dobrotě. Což jistě nemoc a umírání je. Ježíš přišel, aby byl přítomen v lidské bolesti.
Rád bych se ještě na chvíli vrátil k onomu rozhovoru Ježíše s Martou. Podle židovského pojetí duše zemřelého, ještě 3 dny hledala své tělo. Čtvrtým dnem nastával rozklad, který ukončil každou naději. Proto se Marta už upíná k nauce a o vzkříšení mrtvých v poslední den. Toto je pro zajímavost článek víry, který dodnes spojuje židy a křesťany. Ale z úst Marty je to jen ukázka znalosti katechismu. Kristus rozlišuje, jestli člověk prožívá svůj vztah k jeho Otci jako náboženství, nebo jako živou víru. Náboženství je soubor pouček, které jsme přijali a úkonů, které děláme. Přišla doba, která nám ale nelítostně ony úkony vzala. Na otázku co to pro věřící v této době znamená, odpovídá velmi dobře P. Marek Vácha. Stojí za to, si to poslechnout. „Vracíme se do katakomb, k vědomí, že k víře nepotřebujeme nutně kostely, červené birety, krajky ani mnohohlasé sbory. Když zatřepete náboženským životem, tak tohle všechno odpadne na zem a zůstane jen nahá, syrová víra. V duchovním životě je nejhorší stereotyp a velmi snadno se dostanete do iluze, že plnění náboženských povinností vám zajistí nebe. Nezajistí. A teď se všichni ptáme: Co tedy tvoří můj vztah k Bohu? Proč se modlím a co se mnou modlitba dělá a co já dělám s ní? Kým je pro mě Bůh? Ano, je to krize se všemi hroznými stránkami, ale řekl bych, že pro křesťany se nemohlo stát nic lepšího.
„Když zatřepete náboženským životem…“ Dá se říci, že Ježíš přišel také proto, aby zatřásl náboženským systémem židů a ukázal, na čem zaleží. I Ježíšova prodleva a neuzdravení Lazara zatřásla duchovním životem Marie a Marty a vmžiku je zbavila iluze, že Ježíš je tady, aby je zbavoval problémů. Ale jen díky tomu mohli od něj nejen slyšet, ale také prožít jeho nádherná slova: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít navěky.“ Tedy oni jednou provždy porozuměli kým pro ně Ježíš je.
Kéž i pro nás toto doba a blížící se Velikonoce, které bude prožívat zcela jinak než ty předchozí, znamenají, že se zbystří naše pozornost vůči Kristu. Že mu budeme velmi naléhavě jako obě Lazarovy sestry hledět do očí. Proč jsi tu nebyl, proč jsi nám to udělal, proč jsi to nezastavil u našich hranic? A Pán nám vrátí naši otřesenou víru, očištěnou, zdokonalenou a prostoupenou důvěrou, tak, jako oběma sestrám vrátil jejich bratra.
***