Postní putování ke křížům

Boží muka

mapa

Projet postní putovní ke křížům

Milí rodiče, milé děti, pro dobou vždy připravujeme pro děti nějakou aktivitu spojenou s nedělní bohoslužbou. V kostele se o něčem vypráví a něco se přidává na nástěnku a děti dostávají na doma nějaký jednoduchý úkol. Letos to bude o něco náročnější. V kázání každou neděli uslyšíme příběh o kříži, protože kříž k postní době patří a protože kříž je znamením naděje, protože v něm je život.

Kříže nemáme jen v kostele a našich domovech, ale kříže zdobí i naši krajinu, stojí u cesty, na křižovatkách i na polích. Letošní rok vás čeká úkol navštívit celkem sedm křížů, které naši předkové z různých důvodů postavili v nedalekém okolí. Každé nedělní odpoledne se můžete vydat k jinému kříži podle pořadí, které je navrženo. Jeho obrázek se vždy objeví na připraveném kříži v kostele. Rodina, která se chce do tohoto projektu zapojit, dostane takovouto brožurku se seznamem míst. K ní je také k dispozici mapa se zaznačenými místy, abyste kříž bezpečně našli.

Aby měly děti motiv se na tento mini výlet vydat, naleznete v brožurce vždy část citátu některého ze světců o kříži. Takto nás na cestě budou doprovázet i svatí. Citát je však neúplný, jeho dokončení najdete v železném tubusu, který se bude nacházet v těsném okolí kříže. Citát si pak můžete do brožury dopsat. Kromě dokončeného citátu v tubuse najdete také malý předmět. Proč je důležitý se dozvíte později. Jméno tohoto předmětu je třeba zaznamenat do brožury. Aby byl tento projekt zábavný, na zadní straně najdete 7 nafocených detailů z těchto křížů. Úkolem dětí bude ho na navštíveném kříži najít a přiřadit mu v brožuře správné číslo.

Schránka u křížů bude vždy až do čtvrtku, pro ty, kdo se nestihne vydat na místo v neděli. Pokud jste nestihli nějaká předchozí místa navštívit. Stačí si tam udělat selfie a poslat nebo pak ukázat. Potřebných informací se vám dostane.

brožurka ke stažení: venkovní část  vnější část

O každém kříži si ještě v kostele něco málo povíme.

1. kříž: Veselí

01Veselí

Jak první jsme vybrali kříž, který se nachází na Veselí a to u domu Petra a Adély Foldynových. Víme o něm to, že ho nechal postavit roku 1898 pan Jiří Schilhab a to na místě starého hřbitova. Ten byl totiž v těchto místech ještě počátkem 18. století, ale pro podmáčenou půdu byl přesunut do středu obce. Pokud se k tomuto kříži vydáte, neváhejte na Foldynovi zazvonit. Jistě vás rádi pohostí horkým čajem, s rumem i bez něj. Přejeme příjemné putování a poznávání symbolu, který je spojen s velkou láskou Pána Boha a s naší nadějí na věčný život.

2. kříž: Pohoř, Olšová

02Pohoř

Tento kříž je jiný, než ten první, protože není z kamene, ale ze dřeva. Kamenný je jen podstavec před křížem. Nevíme kdo ho postavil, ani kdy, jen že nestál u cesty jako teď, ale více v poli. Protože ho nějaký vandal poničil, rozhodl se ho pan František Eliáš se svými přáteli v roce 2000 opravit. Dva roky potom byl přesunut blíže k silnici. Najdete do něj vyrytá slova Pána Ježíše, která říkal svým učedníkům při poslední večeři: „Jeden z vás mě zradí.“ Takto kříž mluví i k nám, protože i my můžeme svým hříchem Ježíše zradit. Nad tím je dobré se zamyslet. Pokud se chcete ke kříži hodně přiblížit, dávejte pozor, protože ho obklopuje šípkový keř jako v pohádce o Růžence. Trny vás chytí a nebudou vás chtít pustit. Výlet můžete zakončit opatrným výstupem na rozhlednu a prohlédnout si tak okolí i kříž samotný z vrchu.

Omluva: Protože jsem měl původně citáty svatých uspořádané jinak, stalo se, že jste tam našli doplnění citátu sv. Augustýna, který patří k 4. kříži v Tošovicích. Předmět byl ovšem vložen do schránky správně. Tedy dopište si citát k 4. kříži, ale předmět napište k druhému. Až příští neděli navštívíte Tošovice, najdete tam ten správný citát, který vám chybí u 2. kříže.

 3. kříž: Odry, Křížová ulice

03Odry

Kříž, kterému se tentokrát vydáme je skutečná rarita. Jedná se totiž o nejstarší kamenný kříž na Odersku, dokonce se po něm jmenuje celá ulice – totiž ulice Křížová. Podle svědectví původních německých obyvatel tam byl tento kříž postaven na památku velké povodně v roce 1604 a epidemie moru, který po té následoval. Hladina vody měla dosahovat až do výše podstavce, na kterém stojí sv. Marie Magdaléna, vyzývající k pokání. Je to proto, že každá taková tragická událost měla vést ke zpytování svědomí, a k pokání za hříchy. I když bychom neměli vždy v přírodních pohromách vidět Boží trest, je to viditelná výstraha, že člověk může být nečekaně povolán z tohoto světa na věčnost. Lidská lebka, pod postavou Máři Magdaleny je připomínkou naší smrtelnosti.

 4. kříž: Tošovice, pole směrem na Jestřábí

04Tošov

Další místo, na které se vydáme, jsou Tošovice. V této obci žil v době minulé sedlácký rok Schindlerů. Nejznámějším z nich byl slavný Tošovský rodák Johann Schindler, který se narodil v domě popisném 12, nedaleko kostela, 15. května roku 1822. Kronika o něm píší, že když jako dítě pásl ovečky svého otce, přitom nožíkem vroubkoval různá dřívka a vyřezával z nich ozdobné věci. Takto v něm objevili skutečné umělecké nadání. Protože si to rodiče mohli dovolit, poslali Johanna do učení až do Vídně. Tam své nadání rozvinul natolik, že se stal uznávaným akademickým sochařem, který ovlivnil mnoho významných vídeňských staveb. Na oderském hřbitově najdete jedno z jeho osobních děl. Je to náhrobek jeho neteře Aldeheid, která zemřela roku 1881 v 19ti letech. Jedná se o sochu sedící mladé ženy s věncem růží v jedné ruce a s portrétem zemřelé v druhé. Johann Schindler zemřel ve Vídni v roce 1893, tedy ve svých 71 letech. Velmi podrobné povídání o této osobnosti najdete příloze Oderského zpravodaje z minulého měsíce. (únor 2018)

Pro naše vyprávění není důležitá jeho osoba, ale osoba ženy, která se nikam do světa nevydala. V rodině Schindlerů se buď narodila, nebo se do ní přivdala. Nepodařilo se nám zjistit, rok narození, jen to, že nosila krásné jméno Anna. Spolu s ostatníma nejspíš chodila, jak bylo u sedláků zvykem pracovat na pole. Pak přišlo léto rok 1926 a tragická událost. Přihnala se totiž bouře a v tu chvíli se rolníci snaží uchránit sklizenou úrodu, obilí, slámu nebo seno před deštěm. Lze se domnívat, že právě toto se ji stalo (nekřesťansky řečeno), této ženě osudným. Zasáhl ji totiž blesk, který uprostřed práce ukončil její život. Právě na památku této události její nebližší postavili na tom místě kříž s jejím jménem a datem úmrtí 1926. Později byl kříž opraven a přesunut blíže k cestě, tak, aby lidé chodící kolem mohli uctít její památku a prosit za spásu její duše.

Když toto místo navštívíte, učiňte to samé a můžete také vzpomenout všechny, kdo podobně zahynuli. Tento kříž nám může připomenout dvě pravdy. Jedna je ta, že se máme za své zemřelé neustále modlit a ta druhá, že všechno co děláme, máme dělat ke slávě Boží a pro něj samotného. Pak není důležité, jestli někdo právě modlí, nebo s myšlenku na Boha právě pracuje na poli.

5. kříž: Loučky, kaple Panny Marie Růžencové

05Loučky

Tentokrát se už podruhé nebudeme muset vydávat ke kříži na žádný vrchol. V našem putování již pátý kříž stojí nedaleko řeky Odry a to v Loučkách přímo u kaple Panny Marie Růžencové. Podle datace pochází z roku 1903 a byl postaven rok dva roky po dokončení kapličky, nákladem manželů Rosiny a Franze Walzetových. Podle pamětníků byl tento kříž postaven podobně jako ten oderský po povodních, není to ale zcela jisté. To, co je na kříži zajímavé, je soška Panny Marie Bolestné, místěná v podstavci a také biblický text vhodný pro začátečníky v němčině: „Ich bin der Weg, die Wahrheit und das Leben.“ „Já jsem cesta, pravda a život.“

Další nápis na podstavci je vlastně velmi naléhavá modlitba: „Ježíši, nebuď našim soudcem, ale Spasitelem.“ Ten, kdo navrhl tento text, musel dobře znát Písmo svaté. Jedná se totiž o samotná Ježíšova slova z Janova evangelia minulé neděle: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale svět byl skrze něho spasen.“ Jan 3, 17.

V tomto kříži v Loučkách může tedy objevit svojí poselství. Jednak to, že utrpení Ježíše se velmi bolestně dotýkalo také jeho Matky, tak jak to předpověděl prorok Simeon v chrámě. Právě na tomto místě utrpení nám byla dána za Matku. Nelze ji tedy oddělit od naší spásy. A pod jejím vedení spásy snadněji dosahujeme. Druhé poselství ukazuje na důležitost naší víry v Krista. Protože, jak sám Spasitel říká, soudu podléhá ten, kdo nevěří v Syna člověka. Naopak, kdo se s vírou a nadějí k němu obrací, nebude mít v něm soudce, ale Zachránce. Kristus je přímluvcem u Otce, který nás nebude obviňovat z našich hříchů, ale bude Otci ukazovat své rány, kterými jednou provždy zahladil naše viny.

6. kříž: Františkův kříž v Kolonce

06Vítovka.

Dnešní den nás čeká výprava do Vítovky. Když se jde směrem od Louček, prochází se osadou nazývanou Nová Ves, lidově nazývaná Kolonka, tedy malá kolonie. Za ní, pokud postupujete vzhůru k Vítovce, uvidíte vpravo u cesty stát kamenný kříž, kterému se říká kříž Františkův. Nachází se asi 100 m pod Božími mukami vyznačenými na vaší mapě. Tento kříž připomíná jednu velmi smutnou událost. (dále zdroj Wiltsch Stalo se to v srpnu v roce 1881. před koncem prázdnin. Nedaleko stávala hájovna, kdy si hráli dva dvanáctiletí chlapci na vojáky. Jeden z chlapců byl synem hajného Kuntschika a druhý, syn souseda Wesselského z Louček. Syn hajného přišel s nápadem, že by si mohli zastřílet z opravdové flinty. Šel domů a přinesl otcovu brokovnici. Aby nikdo neviděl, kdo to střílí, schovali se chlapci za kopeček v místě dnešního kříže. Syn hajného nepočítal s tím, že brokovnice je nabitá. Při manipulaci vyšla rána a zasáhla nebohého Františka Wesselského do obličeje. Strašně znetvořená tvář chlapce, přivedla synka hajného až k šílenství. Nevěděl, co má hrůzou udělat. Tu mu blesklo hlavou, že když Františkovo bezvládné tělo zahrabe do země, nikdo nebude vědět, co se vlastně stalo. Vzal motyku ukrytou v nedaleké mezi a zahrabal kamaráda do mělkého hrobu.

Když přišel večer a František se nevracel domů, začali ho rodiče hledat. Věděli dobře, s kým se František kamarádí. Vždyť osada Kolonka není od Louček daleko a všichni sousedé se dobře znali. Šli do hájovny a ptali se, jestli u nich není jejich chlapec. Všimli si přitom vyděšeného chlapce od hajného. Když se ho ptali, kde je František, přiznal se, co strašného vykonal. Rodiče rychle běželi na místo tragédie a vyhrabali tělo milovaného synka.

Při vyšetřování případu dospěli lékaři na základě provedené pitvy, že nebohý František Wesselski nezemřel na následky střelného poranění, ale udušením, které zapříčinil jeho kamarád tím, že ho zahrabal hlínou. Otec a matka Františka se dlouho nemohli smířit se smrtí drahého chlapce. Pro klid svědomí a usmíření s Bohem, postavili svému synovi památný kříž, který zde stojí dodnes.

Při každé takové události se lidé, zvláště rodiče, ptají, proč Bůh takovému neštěstí nějak nezabránil? Byly to jen děti, které si chtěli hrát. Také onen hajný si mohl vyčítat, proč zbraň lépe nezabezpečil. Proč nebyl důraznější v napomínání syna, aby na ni nešahal. Nehledě na onoho chlapce, který se možná po celý svůj další život trápil vinou.

Na všechna taková proč zde člověk nenajde odpověď. My jen poznáváme to, že tragické události patří k tomu slzavému údolí. Nejsou projevem Božího trestání ani způsobem, jak se projevuje jeho vůle, ale následkem rozladění, které postihlo svět, jak nám Boží slovo říká, kvůli odporu člověku vůči Bohu. Tragédie tohoto typu jsou ty falešné tony, které se nelíbí ani lidem, ani Bohu. Ale dokud bude svět světem, budou tady. My jen může tušit, jak Bůh usilovně podpíral rodiče zemřelého Františka, stejně i jeho kamaráda, který netušil, k čemu povede neuposlechnutí otcova příkazu.

Z toho všeho vyrůstá jedno trpké poučení. A to je význam poslušnosti. Poslouchání se netýká jen děti, ale především nás dospělých. Jak říká 5. kniha Mojžíšova: „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život.“ (Dt 30, 19-20)

Nedaleko kříže stojí již zmíněná Boží muka. Na nich najdete jeden z detailů vytištěných v brožurce. Krabička s citáty bude na tomto místě jen do čtvrtku a pak se přesouvá k poslednímu kříži.

7. kříž: Dobešov – Dvořiska 

výprava na Velký pátek

07Dobešov.

Mezi Dvořiskem a Dobešovem stával od roku 1881 mezi dvěma stromy dřevěný kříž, který nechala postavit rodina Wesselských z Dobešova u bývalé polní cesty. Od dob kolektivizace byl kříž zvláštně nakloněn směrem k Dobešovu. Důvod byl jednoduchý, někdo se jej snažil strhnout koňmi nebo traktorem dolů. Kupodivu se mu to ale nepodařilo. Jako svědek němý neúspěchu na místě zůstal dvakrát přetržený, zrezivělý řetěz. Počátkem 90. let bylo rozhodnuto, že tento kříž už ve špatném stavu, bude nahrazen novým křížem. Nebylo však snadní ho ze země dostat a museli ho vykopat. Zjistilo se, že svislé břevno bylo vyrobeno z jednoho kusu modřínu a ten v půdě vypustil kořeny. To byl také důvod, proč se ho nepodalo vyvrátit. V roce 1992 byl vyroben kříž nový v Odrách na hájence nad rybníky a odtud jej nesli bratři kapucíni na ramenou až na místo původního kříže, kdy byl vsazen do betonové patky.

Toto místo nám vypráví o tom, že kříž je velmi silným znamením, které může odolávat těm největším bouřím i lidské zlobě. Stane se to tehdy, když je zakořeněn v lidském srdci, jako znamení naděje. To proto, že bolest není konec lidského údělu, ale proměňuje se ve vzkříšení.

Velmi zajímavý příběh má onen rezavý řetěz, který na kříži zůstal po marné snaze ho vyvrátit. Kovářským mistrem Šmatelkou z Luboměře byl opatřen ostny a upraven do podoby trnové koruny. Ta byla pak umístěna na kříž původní, který byl po opravě postaven na rozcestí přímo v Dobešově. Na něj se můžete jít podívat.

Děkuji, že jste se do postního putování ke křížům zapojili.

otec Petr

Zdroj: Květoslav Wiltsch, Pověsti o kaplích, křížích a božích mukách na Odersku

 

 

 

Kde jsme?

pozvánky

Statistika