Římskokatolická farnost Odry

milostný obraz Odry

Kořeny májových pobožností sahají k mariánské tradici spjaté s pobožností k utrpení Páně, uctíváním svatého Kříže a modlitbami za dobré počasí.  Dobové historické prameny mluví o začínajícím měsíci květnu jako o „duchovním květnu“ spočívajícím ve zvláštní formě uctívání kříže. V Německu, a to zejména v porýnských diecézích a v oblasti Frank, se rozvinuly kající pobožnosti tzv. májové modlení ve spojitosti s na mnoha místech zavedeným zvykem udělování požehnání na den „Nalezení Svatého kříže“ 3. května. Příslušné modlitby byly zavedeny kolem roku 1720 v německých diecézích Trier, Mainz, Worms, Speyer a též Würzburg a Bamberg.

Nová podoba mariánských májových pobožností sama o sobě vybízí k navázání na tato  modlení a k jejich oživení se zdůrazněním mariánské úcty. Májové pobožnosti též převzaly motiv květů. Výklad příslušné pasáže z Bible, především z Písně písni 2, 1: „jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách“, vedl k zasvěcení měsíce května, měsíce květů a květin, Matce Boží.

oltář Panny Marie růžencové v Loučkách

Velmi silným impulsem pro rozvoj májových pobožností bylo vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie z roku 1854. Toto dogma bylo v řadě diecézí oficiálně vyhlašováno následující rok právě v průběhu měsíce května, často ve spojitosti s májovými pobožnostmi.

Po vypuknutí 1. světové války, papež Benedikt XV. přímo nařídil, aby modlitba za mír, kterou sám v roce 1915 napsal, byla přednášena během jeho velmi oblíbených májových pobožností.

Svou strukturou májové pobožnosti v mnohém odpovídaly nedělnímu požehnání, neboť zahrnovaly promluvu nebo kázání a nebo meditaci, zpěv litanií – většinou Loretánských (příležitostně také žalmů) a modlitby. Na závěr pobožnosti bylo udělováno požehnání, někdy i s ciboriem nebo s monstrancí. Požehnání bylo řazeno na začátek nebo na konec pobožnosti nebo bylo v úvodní i závěrečné části.

V májových pobožnostech hrály podstatnou roli právě slavnostní prvky. Kromě speciálně vyzdobeného májového oltáře se kladl velký důraz na další „vrcholy“ pobožnosti. Hlavní z nich představoval výstav Nejsvětější Svátosti – velmi často ve smyslu stále typicky barokní piety.

Vedle společných májových pobožností v chrámech se mariánská úcta rozvíjela v rodinných kruzích formou soukromých mariánských pobožností. Kniha „Měsíc Panny Marie“ (Vídeň 1837) napsaná P. Beckxem SJ obsahuje podrobný návod k mariánským pobožnostem v rodinném kruhu. Tato spojitost s předcházející modlitbou v rodině se ukázala být velmi podstatným aspektem šíření mariánské úcty v této její nové podobě. Ke členům rodiny se často přidávali sousedé a známí a společně vykonávali pobožnost. Součástí takových domácích pobožností byly modlitby a písně, modlitba posvátného růžence, Loretánské litanie spolu s úvahami z brožurky k májovým pobožnostem. Zvláštností těchto pobožností byl malý rodinný májový oltář. Později byly soukromé májové pobožnosti doporučovány těm věřícím, kteří se vzhledem ke vzdálenosti nemohly účastnit pobožností konaných v kostele.

Otcové II. vatikánského koncilu si přáli, aby tradice uctívání a pobožností pokračovala a byla chráněna. Mnoho různých forem mariánské úcty, podobně jako úkony kajícnosti, zahrnují to, co odpovídá dané době i to, co je nadčasové.